Libouchec Zámek

Zámek Libouchec stojí na okraji střední části stejnojmenné obce v okrese Ústí nad Labem. Vznikl na fundamentech bohatší historie – tam, kde stávala středověká tvrz, kterou předpokládá se, že založili Vartenberkové již ve čtrnáctém století. Písemné zprávy o gotické tvrzi se však nedochovaly. Jakmile se Libouchec připojil k děčínskému panství, tvrz postupně upadala a nakonec zcela zpustla. Tvrziště na místě domu čp. 175 zaniklo teprve v sedmdesátých letech dvacátého století.

Renesanční zámek, který dnes vidíme, založil po roce 1579 Günter z Bünau poté, co zdědil libouchecké panství po svém otci. Tímto krokem se měnila podoba stavby – z zapadlé tvrze vznikl reprezentativní rezidenci rytířské rodiny. Rod Bünauů ho vlastnil až do roku 1628, kdy Rudolf starší z Bünau prodal své majetky Kryštofu Šimonovi z Thunu za 73 tisíc rýnských zlatých a odešel ze země. Libouchec se vrátil pod správu Děčína a zámek nyní sloužil jako sídlo úředníků.

V buřlivém sedmnáctém století zažil zámek dramatické chvíle. V roce 1631, během vpádu saských vojsk, se jej na krátký čas zmocnili páni z Bünau, ale již rok poté, při ústupu vojsk, jej znovu opustili. Zámek pak zůstal v rukou úředníků a svého času se stal součástí panství. V roce 1872 jej postihla velká neštěstí – vyhořel. Po následné rekonstrukci se přeměnil na obytné a hospodářské účely. Ve druhé polovině dvacátého století v zámeckém areálu hospodařil státní statek.

Architektonicky se zámek vyznačuje praktickou stavbou bez zbytečných výstupů. Dvě křídla jednopatrového zámku se rozkládají v severozápadním rohu poplužního dvora. V prvním patře obě křídla spojuje pavlač, která si zachovala dvě ozdobné konzole. Sklepní prostory jihem orientovaného křídla zakrývají valené klenby. Místnosti v přízemí mají klenby křížové, zatímco patru už dostačuje plochý strop. Chodba v patře zpřístupňuje pokoje – na jednom konci v ní ústí pavlač, na druhém schodiště z mladší osmiboké věže.

Od roku 2003 patří zámek společnosti Polesí Střekov, která jej postupně opravuje a otevírá veřejnosti. Ačkoli není stále volně přístupný, majitel umožňuje prohlídky a pronajímá prostory pro společenské akce. Od roku 1989 je chráněn jako kulturní památka České republiky.