Soběsuky Zámek

Soběsuky patří mezi ty mnohé české památky, kterých se druhá polovina dvacátého století nezbavila v dobrém smyslu – zůstaly jen v dokumentech a v paměti místních. Zaniklý zámek se nacházel v malé vesnici stejného jména u Chban v okresě Chomutov, kde koexistoval se krajinou více jak čtyři sta let, než jej člověk rozhodl zbourat.

Počátky stavby sahají do starší minulosti. Na místě, kde později stanul zámek, původně stála tvrz, která se poprvé zmiňuje v historických záznamech roku 1623. To bylo roku konfiskace – tvrz odvzali Vilémovi staršímu Doupovci z Doupova jako trest za jeho účast na stavovském povstání a prodali ji Augustinu Schmidovi ze Schmidbachu. V dalších desetiletích se majitel znovu změnil. Rytíř Rajský z Dubnice, nový vlastník, se rozhodl nechat postavit na starém místě nový, reprezentativnější objekt. Ve čtyřicátých letech sedmnáctého století tak na místě původní tvrze vyrostl zámek doplněný parkem.

Vrcholu své krásy dosáhl zámek v osmnáctém století. V jeho první polovině jej vlastnila hraběnka Tereza Pöttingová, která jej dala barokně přestavět. Roku 1723 hraběnka zámek prodala zpět rodu Klebelsberků, od kterého jej původně koupila. Poslední zásadní úpravy proběhly v roce 1771, kdy se majitelem stal kadaňský měšťan Václav Glaser, který nechal zámek přizpůsobit svým představám.

Stavba představovala jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu s mansardovou střechou. Charakteristickým prvkem byly střední rizality umístěné na delších stranách, které dávaly stavbě rytmus. Fasádu zdobily pilastry v něm řadách oddělené římsou. Vnitřek vítězil elegancí – v přízemí se rozprostírala středová hala s valenou klenbou a ozdobnými lunetami. Schodiště zdobily dvě dřevěné sochy pandurů pocházející z druhé poloviny osmnáctého století. Čtyři místnosti po stranách haly si podržely svou výzdobu – některé z nich ozdobovaly štukovaná zrcadla. Průčelí vyzdoboval erb mocného rodu Klebelsberků, jehož příslušníci zámek vlastnili. V parku nechali majitelé vytvořit dva rybníčky spojené s okolní přírodou – voda z nich odtékala do Ohře.

Osud zámku se zvrátil bezprostředně po druhé světové válce. Roku 1945 přešlo panství do majetku státu a stavba byla postupně opuštěna. V následujících desetiletích chátral – střechy se začaly propadat, fasáda se rozpadat. Koncem šedesátých let dvacátého století se stropům v interiéru již nebylo pomoci, později zmizela část jižního průčelí a severní rizalit se schodištěm. V roce 1987 byl zámek zbaven status kulturní památky a o tři roky později, roku 1990 nebo krátce předtím, byl definitivně zbořen. Památku na jeho existenci dlouho střežel i zámecký park, jeho ochrana však byla zrušena až v roce 2013.

Dnes již v Soběsukách nic na bývalou slávu nezůstává vidět. Zůstává jen tato vzpomínka na to, jak si čas a opuštění vezme i to nejkrásnější. /p>