kaple svatého Jana Nepomuckého (Plandry) Kaple

Na mírném návrší u obce Plandry stojí kaple svatého Jana Nepomuckého, obklopená ohradní zdí s bočními kaplemi a přístupná státem chráněnou lipovou alejí. Areál je zapsán jako kulturní památka České republiky a přitahuje pozornost svým architektonickým výrazem i bohatou uměleckou výzdobou.

Stavbu zahájil v roce 1735 tehdejší majitel panství a zámku Josef Ignác Zebo. Dokončena byla v roce 1739, jak dokládá chronogram na klenbě kaple. K výzdobě si stavebník přizval pražského řádového malíře Siarda Noseckého. Na dnes již nezachovaný hlavní oltář byl pořízen obraz od barokního akademického malíře Michelangela Unterbergera.

Po smrti Aloisie, manželky Františka Schirndingera, roku 1817 proběhla oprava kaple, dokončená roku 1826. Na její památku byl v interiéru vztyčen klasicistní náhrobek s alegorickým sousoším od sochaře Václava Prachnera – truchlící matka s dcerou v doprovodu postavy génia smrti. Tímto zásahem se kaple začala proměňovat v rodinné mauzoleum. V 50. letech 20. století byl areál ponechán bez péče a interiéry kaplí poničeny a rozkradeny. Rozsáhlejší oprava proběhla v letech 1988–1998; roku 1992 bylo restaurováno stropní malířské dílo a v roce 2010 šindelová střecha. Od roku 2018 v areálu probíhají další restaurátorské práce.

Kaple má čtvercový půdorys s odděleným výstupkem presbytáře zakončeným cibulovou šindelovou bání a lucernou, v níž visel až do roku 1942 zvon. Hlavní průčelí člení dvojice pilastrů po stranách portálu, nad nímž je oválné okno s rokokovou mříží. Okolo kaple vede ohradní zeď se vstupní bránou a pěti bočními kaplemi; jejich rokokové mříže pocházejí z roku 1740. V kaplích bývaly původně fresky Siarda Noseckého, při rekonstrukci roku 1826 je nahradily obrazy se svatojánskou tematikou, dnes jsou kaple prázdné. Před kaplí se zachoval jediný náhrobek z někdejšího hřbitova, náležející rodině Dobřenských.

Klenbu kaple zdobí Noseckého freska Apoteózy Jana Nepomuckého se zemskými patrony z roku 1739. Z původního vybavení se dochoval obraz Jana Nepomuckého předávajícího Panně Marii svůj jazyk od Michelangela Unterbergera z doby kolem roku 1745 a Noseckého obraz Zvěstování Panně Marii z bočního oltáře. Nad vstupem je kruchta s dřevěným vyřezávaným zábradlím. Roku 1826 přibylo v bočních kaplích pět obrazů se svatojánskou tematikou od malíře J. Klause; čtyři z nich se dochovaly a v letech 1993–1995 byly restaurovány.

Autorství areálu bylo v minulosti přisuzováno Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi, který však zemřel již 7. prosince 1723 – tedy více než deset let před zahájením stavby. Pravděpodobným skutečným autorem byl Donát Morazzi, v té době nepříliš známý architekt, dodnes oceňovaný za citlivé zapojení celého areálu do okolní krajiny. Inspiroval se Santiniho kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou a právě tato nápadná podobnost dlouho udržovala mylnou domněnku o Santiniho autorství.

Ke kapli se váže i pověst rodu Dobřenských o synovi majitele panství, který si v mládí ochočil hnízdicího čápa. Šlechtic byl později v zajetí – pravděpodobně u Turků – a ochočený čáp mu umožnil poslat domů zprávu připevněnou na noze. Rodina se dozvěděla, kde se zajatec nachází, a vykoupila ho.