Kostel svatého Vavřince je římskokatolická farní církev v Chrastavě, která díky své poloze na kopci za řekou je zdaleka viditelná. Stavba v pseudogotickém stylu s hrotitými tvary a věží patří k nejznámějším orientačním bodům v Libereckém kraji a tvoří charakteristickou siluetu města. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Současná stavba pochází z let 1866 až 1868 a vyrůstala podle projektů libereckého architekta F. Thicka. Nahradila starší stav - předpokládá se, že dřevěný kostel na tomto místě stál již v 14. století a během staletí byl vícekrát přestavovaný. Ze staré stavby se do nové doby přeneslo jen málo - zejména věž renesančního původu z roku 1586. V té se zachoval vzácný zvon zdobený reliéfy, který dostal jméno Zuzana. Zvon pochází z roku 1601 a váží 1,1 tuny.

Architektonicky jde o trojlodní chrám v pseudogotickém stylu. Presbytář má neobvyklý půdorys - pěti stranami uzavřený osmiúhelník. Západní věž je hranolová a má zbytky sgrafitové výzdoby a nový litinový pseudogotický jehlanec. Typické pro gotickou estetiku jsou velká hrotitá okna, která se táhnou ve dvou řadách - dolní jsou podvojná. Všechna okna jsou vybavena malovanou vitráží s námětem Křížové cesty. Vnitřek je zaklenut křížovými klenbami, jež spočívají na šesti párech svazkových pilířů zdobených hlavicemi.

Vybavení kostela je realizováno v pseudogotickém stylu a pochází z doby jeho výstavby. Hlavní oltář a dva vedlejší oltáře v postranních lodích vytvořil roku 1868 turnovský řezbář V. Šebor. Nejcennějším vybavením je obraz Panny Marie v zeleni od J. Führicha z téhož roku - jedná se o originál a osobní dar malíře svému rodišti. Další obrazy pocházejí od místních i renomovaných umělců; na oltáři sv. Aloise se prohlíží dílo chrastavského rodáka V. Kandlera. Presbytář obsahuje dodatečně instalované oltáře: oltář sv. Karla Boromejského z roku 1902 s obrazem od A. Wörndla z roku 1885 a oltář sv. Josefa z roku 1906 se starším obrazem V. Kandlera namalovaným roku 1846 v Římě. V kostele se nachází také cínová křtitelnice se značkou i. o. Franch z Liberce z roku 1868. Obrazy sv. Václava od J. F. Schüfera z Liberce (1782) a sv. Vavřince od pražského mistra z roku 1734 pocházejí ze staršího kostela a byly do nové stavby převezeny.

Vedle kostela stojí barokní fara ze roku 1739. Okolo kostela se táhne zeď bývalého hřbitova. V této zdi je umístěna sbírka patnácti náhrobních desek, které patří významným místním rodákům a šlechtě. Jsou to převážně figurální díla z období mezi lety 1586 až 1829. Mezi nimi vyniká náhrobek Fr. Kheila z roku 1829, který je zdoben sochařskou prací - sochou Krista od J. Maxe. Zvláštní pozornost si zaslouží dvojitý náhrobek rodiny Mutzelových číslo 12 z roku 1652, který patří k umělecky nejlépe zvládnutým dílům v souboru.

Kostel svatého Vavřince představuje cenný příklad pseudogotické architektury a dokumentuje tradici místního uměleckého řemesla a zbožnosti prostřednictvím svého vybavení a obrazů z 16. až 19. století.