Kostel svatého Vincence z Pauly v Liberci je bohatě členěnou novorománskou stavbou, jež vyrůstá v severozápadním průčelí v ulici U Jánského kamene v městské části Liberec IV – Perštýn. Svou architekturou i příběhem vplývá do dějin průmyslového Liberecka na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Iniciátorkou kostela byla baronka Marie Pavlína Liebigová, která jej nechala postavit jako součást tzv. Vincentina – špitálského okrsku obsahujícího mateřskou školu, azyl pro děti dělníků a soukromou obecnou školu sv. Josefa. Základní kámen byl položen 31. srpna 1884. Projektu se ujali vídeňští architekti Richard Jordan a Josef Schmalzhofer, stavebního vedení se zhostil liberecký stavitel Ferdinand Scholz. Stavba probíhala v létech 1884 až 1887 a 8. září 1888 jej vysvětil litoměřický biskup Johann Schöbel. Kostel byl vybudován v tzv. rýnském stylu – trojlodní bazilika s kupolí, příčnou lodí a dvěma věžemi v severozápadním průčelí zakončená půlkruhově uzavřeným presbytářem.

Venkovní podoba se odlišuje červenými lícovými cihlami s červeným nátěrem; členicí architektonické články jsou zdůrazněny bílou barvou. Průčelí je vyzděno z režného zdiva a světlého pískovce. Ozdobné prvky jako říms a sloupy pocházejí z pískovce dodaného z německé Pirny. Kostel měl sloužit pro ženskou větev řádu Lazaristů – vincentky neboli Dcery křesťanské lásky. Tyto sestry byly povoláni ze Štýrského Hradce k péči o sirotky, nemocné, přestárlé a vězně. Okrsek Vincentinum se nacházel na území Liebigova městečka, reprezentativního sídliště zaměstnanců továrny Johann Liebieg & Co., vybudovaného v létech 1911 až 1912 podle plánů architekta Jacoba Schmeissnera.

Po druhé světové válce následoval zlom. Československá republika kostel zkonfiskovala a svěřila jej Krajskému národnímu výboru v Liberci, který zvažoval stavbu hvězdárny – projekt však nebyl nikdy realizován. Kostelu se dostalo péče sester cyrilometodějek (Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje), které zde pracovaly jako učitelky na místních školách. Bohoslužby se konaly do poloviny padesátých let; poté kostel postupně chátral. Desetiletí bylo psáno zanedbáním a vandalismu.

Záchranu přinesla první polovina sedmdesátých let, když si budovu všimla Církev adventistů sedmého dne. Adventisté kostel odkoupili za 30 316 Kčs a věnovali se jeho rekonstrukci z vlastních prostředků, získaných prostřednictvím dobročinných sbírek. Přestavba interiéru byla radikální a nesoulad s vnějšku se stává patrný, avšak bez tohoto zásahu by se novorománská stavba patrně neuchovala. Od roku 2003 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Protestantská církev adventistů sedmého dne se o kostel stará dodnes, čímž si zaslouží zásluhu na zachování jedné z nejcennějších sakrálních staveb Liberecka, která svými architektonickými kvalitami a bohatou historií vybíhá z průměru průmyslové architektury své doby.