ZAHAJOVACÍ KONCERT SEZONY

CÉSAR FRANCK Psyché, symfonická báseň pro sbor a orchestr FWV 47JOHANNES BRAHMS Symfonie č. 2 D dur op. 73 Český filharmonický sbor Brnosbormistr Petr Fiala Filharmonie Brnodirigent Petr Altrichter Zahajovací koncert nové – jedenasedmdesáté – sezony Filharmonie Brno propojí niternou psychologii s velkým symfonickým gestem, a to v dílech dvou vrcholných představitelů evropského romantismu – Césara Francka a Johannese Brahmse. Orchestr bude dirigovat jeho bývalý šéfdirigent Petr Altrichter, na provedení Franckovy symfonické básně Psyché se bude podílet Český filharmonický sbor Brno. Psyché byla jednou ze tří královských dcer. Bůh lásky Erós v ní nalezl zalíbení a pojal ji za manželku. Nesměla ho však uvidět ve světle, aby nepoznala jeho pravou podobu. Na základě zlovolné rady svých sester Psyché zákaz porušila, byla zavržena a teprve po dlouhé době vzata na milost a povznesena mezi bohy. César Franck, francouzský skladatel belgického původu, vnímá bájný příběh, který ve 2. století zaznamenal řečník a filozof Lucius Apuleius, psychologicky: lidská duše (řecky psyché) se ve stavu nevědomosti a nevinnosti proviní tím, že se přiblíží poznání; je zavržena, musí se prodírat světem – až se jí dostane milosti vykoupení. Symfonická báseň Psyché byla premiérována 10. března 1888 v péči Société National de Musique v Paříži. Tvorba Johannese Brahmse – zvláště pak čtyři symfonie, sumarizující vše podstatné, k čemu tíhnul – dokonale naplňovala ideál hudby coby autonomního, tj. soběstačného umění a představovala tak návrat ke klasickému typu absolutní hudby. Brahmsovy první snahy složit symfonii se datují do poloviny padesátých let, v roce 1862 již existovaly některé závažné části První symfonie c moll, avšak dílo bylo dokončeno teprve roku 1876. Druhá symfonie D dur vznikla zhruba rok po své předchůdkyni; premiéry se dočkala 30. prosince 1877 ve Vídni pod taktovkou Hanse Richtera, v lednu následujícího roku ji v lipském Gewandhausu řídil sám autor, stejně jako o měsíc později v Amsterdamu a Haagu.„Je v ní mnoho nového, ale nemá nic z dnešní nešťastné honby za neznámými novotami.“ kritik a Brahmsův stoupenec Eduard Hanslick o Druhé symfonii