Zřícenina hradu Děvín se tyčí na vrchu 436 metrů vysokého kopce v Ralské pahorkatině v okres Česká Lípa, v administrativním území obce Hamr na Jezeře. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka a nacházejí se v rámci přírodní památky Děvín a Ostrý.

Název hradu pochází z osobního jména Děva, které má svůj původ ve staročeském slově děva, znamenajícím dívka.

Nejstarší písemné zprávy o hradě dokumentují jeho existenci v majetku krále Přemysla Otakara II. v 13. století. Hrad patřil mezi tvrziště budovaná na ochranu staré obchodní cesty vedoucí na sever do Lužice. V roce 1283 jej královský vlastník Václav II. postoupil Janovi z Michalovic, a ten jej později předal vyšehradskému proštostu Janovi. Dostavbu hradu v následujícím století zajistili členové rodu Vartenberků, který jej vlastnil až do roku 1516. V 15. století se praktický vojenský význam pevnosti postupně snižoval. V roce 1444 jej obléhalo žitavské vojsko, avšak dobýt jej se mu nepodařilo. Od roku 1516 se hradu ujali Biberštejnové. Za jejich vlády sice klesal politický a vojenský důležitost hradu, ale stavební úpravy pokračovaly a hrad si zachovával prvky renesančního stylu. Během třicetileté války byl hrad v roce 1645 pobořen Švédy a následně zcela zpustl. Postupem času si obyvatelé okolních obcí částečně rozebrali jeho zdivo na stavební kámen.

Stavební podoba hradu vypovídá o složitém vývoji trvajícím několik staletí. Hrádní jádro mělo zřejmě obvodovou zástavbu. Z nejstarší stavební fáze pochází obvodová hradba s obdélným baštovitým výstupkem na severozápadní straně a čtverhranná věž na jeho východním nároží. Vnější opevnění vzniklo později, především v 15. století a během renesančních přestaveb. Charakteristickým prvkem je mohutná podkovovitá dělostřelecká bašta na jižní straně areálu. Ve vnějším opevnění se dochoval obloukovitý portál, který by mohl být pozůstatkem starého výtahu. S rozvojem dělostřelby se stal sousední Hamerský Špičák potenciální hrozbou, proto jej zajistila předsunutá bašta tvořená dvojicí příkopů obklopujících dřevěnou podsklepenou stavbu.

Dnes jsou zříceniny značně poškozeny těžbou surovin, skalním řícením a dlouhodobým rozebíráním kamenů. Přesto si hrad uchovává svědectví své složité stavební historie.

Také literatura vzpomíná na Děvín. Zvláště jeho hlubokou hradní studnu zmiňuje Bohuslav Balbín. Historik August Sedláček zanechal detailní popis obsahující zmínky o místních pověstech. Jednu z nich – o zlém rytíři, který jako přízrak vyděsil chalupníka z blízkého městečka Osečné – si později přisvojila Karolina Světlá do své povídky Lamač a jeho dítě. Mezi místními tradicemi se také vypráví legenda o tajné podzemní chodbě vedoucí až do kostela v Osečné, vzdáleného přibližně šest kilometrů.

Zříceniny hradu jsou přístupné po červené turistické značce vedoucí z Hamru na Jezeře do Chrastné.