Orlovice jsou zaniklý hrad ležící nad vesnicí stejného jména v okrese Vyškov. Hrad byl dlouhé století reprezentativním sídlem komturů johanitského řádu, než postupem času upadl. Od roku 1970 je chráněn jako kulturní památka.

Vznik hradu je spojen s vojenskou hrozbou. Vesnice Orlovice patřila ivanovickému panství, kde měli johanité své původní sídlo. Tatarský vpád v roce 1241 však ukázal, že opevněný dvorec v Ivanovicích není dostatečně bezpečný. Rozhodlo se proto stavět pevný hrad, který by sloužil jak jako obrana, tak jako reprezentativní sídlo komtura. Výstavba probíhala v druhé polovině 13. století a hrad se stal obyvatelným někdy na přelomu 13. a 14. století.

O životě hradu vypovídají jména komturů, kteří zde sídlili. Prvním doloženým byl Pertold de Salza (1328–1332). Později se zde vystřídali Radslav Řemdih z Malešova (1360–1362) a Hereš (1392), který zastával funkci řádového místodržitele pro celou Moravu.

Husitské války přinesly zásadní zlom. Řád johanitů utrpěl značné ztráty a hrad se dostal do rukou českého krále Zikmunda Lucemburského. Ten ho v roce 1423 předal svému zeťovi Albrechtovi. O dva roky později si ho vzal do zástavy Hašek z Valdštejna, který přešel od husitů na katolickou stranu. Husitská vojenská výprava však hrad dobyla a zpustošila.

Obnova byla zdlouhavá. Johanité si svůj hrad vyplatili až v roce 1445. O rok později ho však zastavili brněnskému měšťanovi Michalu Kunigsfelderovi. Na hradu se pak střídali různí zástavní držitelé, dokud roku 1490 velkopřevor Jan ze Švamberka nechal hrad a panství zapsat varadínskému biskupovi Janu Filipcovi. Když roku 1492 panství získal Jan z Kunovic, hrad se již uvádí jako pustý.

Z někdejšího gotického hradu dvojdílné dispozice se dodnes dochovaly pouze zbytky valů a příkopů. Na jeho předhradí vyrůstal v roce 1785 orlovický kostel sv. Václava ze zbytků staré hradní kaple – jeho slohové určení zůstává nejasné. V lidovém podání se zřícenina dochovala pod názvem Orlov, což je označení užívané nesprávně i dnes.