Quinburk Hrad

Quinburk, zvaný také Kvinburk nebo Hrad Sokolí, patří k zajímavým, leč málo známým zbylinkám středověké architektury v Jeseníkách. Zřícenina patrně nevelkého strážního hrádku se nachází v husté lesní krajině nedaleko myslivny Drakova, na Sokolí skále, která stojí na 896 metrech nad mořem. Místo leží v pohoří Hrubý Jeseník, v katastru obce Heřmanovice v okrese Bruntál, severovýchodně od Vrbna pod Pradědem. Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka České republiky.

Hrad vznikl podle nálezů na konci 13. století a spadal pod zdejší Vratislavské biskupské panství. Zakladatelem byl zeměpán, přičemž jeho další dějiny zůstávají nejasné kvůli absenci písemných pramenů. V 14. století došlo ke změně funkce – pod hradem byla zřízena celní stanice, která se stala hospodářsky důležitým prvkem regionu. Tato stanice, známá také jako Drachenburk-Drakov, ležela nedaleko osady Drakov u řeky Černé Opavy, na skaliscích podkovovitého tvaru o rozměrech devět na třiadvacet metrů. Od zbytku hrádku byla oddělena částečně umělým příkopem a měla dřevěné nebo dřevokamenné stavby. Podobně jako samotný hrad, i tato stanice skončila svou existenci – zanikla požárem.

Architektura hrádku byla přizpůsobena místnímu skalnatému terénu, který tvořily dva skalní bloky. Na západním bloku stála věžovitá stavba palácového charakteru s nepravidelným půdorysem a vyklenutou jižní stěnou. Předpokládá se, že byla vnitřně rozdělena na tři malé místnosti a měla rozměry dvacet na dvanáct metrů se zdmi tlustými 2,3 až 2,85 metru. Východní blok nese věž se třemi podlažími (maximálně) o rozměrech přibližně šest na pět a půl metru a se zdmi kolem dvou metrů. Mezi palácem a věží leží malé nádvoří se zdí silnou 2,2 metru a v jeho středu se nacházela zřejmě cisterna. Předhradí bylo osídleno především dřevěnými provozními stavbami a mělo částečné opevnění z kamenů – jeho slabé zbytky lze dodnes vidět na východní straně. Do roku 1888 byly patrné zbytky brány, která byla přístupná po mostku. Celý hrad byl zděn na maltu.

V dnešní době se z hrádku dochovaly především jen nepatrné zbytky původních zdí. Přestože sem nevedena není žádná značená turistická cesta, místo je zakresleno na mapách. Návštěva vyžaduje určitou iniciativu a orientační schopnosti, avšak zároveň poskytuje autentické setkání se středověkou minulostí vysokého Jeseníku bez rušivého vybavení moderního cestovního ruchu.