Čížkovice jsou barokní zámek v malé vesnici stejného jména v okrese Litoměřice. Monumentální stavba vyrostla v latach 1658–1665 z pozůstatků starší tvrze, kterou nechal přestavět Gustav Adolf z Varrensbachu. Stavbu vedl italský architekt Giulio Broggio a jeho projekt je právem považován za jeho první samostatnou realizaci. Zámek je dnes chráněn jako kulturní památka.

Osud Čížkovic byl dlouhá staletí spletitý. Již od 13. století vesnice patřila ve dvou částech různým majitelům – menší horní tvrz vlastnili Kaplířové ze Sulevic, zatímco větší část připadla pražskému svatojiřskému klášteru. Složitá dělba a postupné sjednocování parcely mezi generacemi Kaplířů trvala až do počátku 17. století. V roce 1638 vesnici koupila Anežka rozená z Eberštejna spolu s blízkými panstvími Boreč a Košťálov. Rok nato však vesnici postihla těžká katastrofa – švédští vojáci ji vypálili. Po Anežčině smrti si vesnici a zámek vzal její syn z prvního manželství Gustav Adolf z Varrensbachu.

Broggiův projekt uchoval jednopatrový zámek se třemi křídly a výstupujícím rizalitem. V něm se nachází portál v pilastrové edikule s rozeklanou římsou a ve štítu se skrývá volutová kartuš se znakem. Vnitřek zámku uchovává valené klenby s volutami v přízemí a štukovou výzdobu stropu v hlavním sále z třicátých let 18. století. Stavbu původně obklopoval příkop, který byl po roce 1819 částečně zasypán a překlenut. Okna v průčelí mají pilastrové rámce s trojúhelníkovými štíty. V sále i dalších místnostech se dochovaly jak raně barokní štuk, tak štuk z 19. století.

Po smrti Gustava Adolfa se zámek v roce 1692 vrátil svatojiřskému klášteru a stal se letním sídlem jeho abatyší. V jeho okolí postupně vznikl park ohraničený zdí ozdobenou rokokovými vázami. Když v roce 1782 došlo k zrušení kláštera, přešel zámek na náboženský fond. V roce 1819 ho koupil ve veřejné dražbě Josef Glaserfeld za 20 600 zlatých. Od té doby se v držení statku vystřídalo více majitelů – od roku 1886 vlastnil zámek průmyslník Franz Preidl z České Kamenice. Ve dvacátém století sloužil zámek nejprve jako ozdravovna pro oběti terezínského koncentračního tábora a následně se stal domovem důchodců.

Čížkovice představují vzácný příklad italského barokního stylu prosazujícího se v české krajině 17. století a zůstávají výmluvným svědectvím uměleckého a architektonického vývoje doby.