Klášter Plasy Klášter

Klášter v Plasích má počátky v roce 1144, kdy jej založili kníže Vladislav II. a jeho manželka Gertruda. Tito fundátoři darovali prvním devíti řeholníkům, které sem v březnu 1145 přivezli z bavorského kláštera v Langheimu, starobylý královský dvorec a několik okolních vesnic — Kaznějov, Sechutice, Vrážné a Nebřeziny. Klášter vznikl v nepříznivém místě, uprostřed bažinatých niv řeky Střely; cisteciácký řád se však právě specializoval na kultivaci neosídlených území a jejich hospodářské využití. Mniši postupně rozšiřovali klášterní panství. Už v roce 1175 získali od prince Soběslava II. dva újezdy a směňovali s velmožem Bedřichem vesnici Tuškov za bližší poddanské dvory. Do konce 13. století se klášter stal jedním z nejbohatších v českých zemích, vlastnil sedmdesát vesnic a měl nejméně jedenáct velkých hospodářských dvorů.

Nejzářivější období kláštera spadá do dob vlády Václava I., kdy se zde podle svědectví několikrát ubytoval sám kníže. Kolem roku 1260 zde byla postavena Královská kaple — mimořádná stavba podle francouzského vzoru s dvoupátrovou strukturou palácové kaple. Její interiér zdobí fresky z doby kolem roku 1300. Srdcem klášterního areálu zůstává románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavbu zahájil opat Ivo roku 1154 a který byl vysvěcen v roce 1204 olomouckým biskupem Robertem.

Husitské války přinesly klášsteru záhubu. Od roku 1421 rychle přicházel o statky — během tří let ztratil šest sedmin svého majetku. Samotné opatství bylo husity vypáleno. Následující staletí byla pro klášter obtížná a nejistá.

Zásadní zvrácení přineslo až období baroka. Klášter pozvolna obnožil svůj majetek a v sedmnáctém a osmnáctém století dostal svou dnešní podobu. Nové stavby realizovali přední architekti své doby — Mathey, Santini a Dientzenhof. V roce 1785 však byl klášter zrušen Josefem II. Budovy následně sloužily různým účelům; v devatenáctém století se areál stal rezidencí rakouského státního kancléře Metternicha.

Dnes tvoří klášter jedinečný organismus. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, konvent, opatská rezidence označovaná jako zámek Metternichů a hospodářské stavby včetně staré sýpky s gotickou královskou kaplí jsou spojeny logicky i architektonicky. Zajímavou technickou zvláštností jsou dubové základy konventu, které byly záměrně ponechány pod hladinou údolní nivy řeky Střely. V roce 1995 byl klášter prohlášen národní kulturní památkou a jeho správu převzal Národní památkový ústav.