Kostel svaté Kateřiny (Krásno) Kostel

Kostel svaté Kateřiny v Krásně v Karlovarském kraji je důležitou památkou obsahující několik vrstev české architektonické a umělecké historie. Areál chráněný od roku 2025 zahrnuje nejen chrám samotný, ale také historickou faru a středověkou zvonici u hřbitovní zdi.

Původní gotická stavba byla vybudována pravděpodobně ve druhé polovině čtrnáctého století. Jako filiální kostel je připomínán od roku 1404, tedy před šesti sty lety – připomínka, která se oslavila poutí v roce 2004. Kostel postupně prošel několika přestavbami; jednu zásadnější realizovali v roce 1553. Přelomový okamžik přišel v roce 1848, kdy požár město zasáhl a kostel silně poškodil. Přestože byl ohrožen jeho zánik, dočkal se částečného zastřešení a bohoslužby v něm pokračovaly až do roku 1856.

Radikální transformace přišla v padesátých letech devatenáctého století. V letech 1858–1859 byl kostel kompletně přestavěn do novorománské podoby. Stavbu finančně podpořilo Vídeňské ministerstvo kultury, které pomohlo zachovat původní gotické zdivo, jež bylo po demolici a obnově zapracováno do nové podoby. Vyvrcholením této obnovy bylo vysvěcení kostela druhého října 1859 za přítomnosti kardinála Bedřicha Schwarzenberga. K další výrazné úpravě kostela došlo v roce 1900.

Architektonicky jde o jednoduchou jednolodní stavbu s pětibokým závěrem presbytáře. Průčelí zdobí ústupkový portál a rozeta. Stavba je až překvapivě střídmá v zdobení – dominantním prvkem exteriéru je pouze obloučkový vlys. Na západní straně se nachází novorománský ústupkový portál, v jehož tympanonu se objevuje stylizovaný červený kříž jako symbol křesťanství.

Interiér patří převážně novorománskému rázu. Varhany byly do empory v kruchtě umístěny v roce 1860. Oltářní plátno svaté Kateřiny se připisuje malíři Josephu Vojtěchu Hellichovi a zobrazuje světici se svými typickými atributy – kolem a mečem. Plátna Křížové cesty pocházejí z roku 1866. Koncem devatenáctého století byly přidány obrazy Panny Marie a Ukřižování na bočních oltářích.

Zvláště cenné jsou dvě dřevěné sošky. Pozdně gotická socha svaté Anny Samotřetí z šestnáctého století je dílem neznámého řezbáře. Ještě zajímavější je barokní socha Panny Marie Krásenské, údajně vyřezaná krásenským truhlářem Zimmerhackerem z lipového dřeva. Podle legendy pocházela ze staré lípy, kterou roku 1677 vyvrátila vichřice – ačkoli se jedná spíše o příběh než historický fakt. Madona se stala středem poutní úcty, byla umístěna v kostele roku 1782, přežila požár roku 1848 a po krádeži ji v roce 1991 zachránili na hranicích s Německem.

Zajímavá je také křtitelnice krásenského cínaře Martina Gerstnera, kterou v roce 1854 vystavili na Světové výstavě v Mnichově. Návštěva tohoto kostela tak nabízí setkání s autentickou českou sakrální architekturou s bohatou historií i cenným uměleckým bohatstvím.