Farní kostel svatého Bartoloměje dominuje východnímu zakončení rakovnického Husova náměstí, kde stojí spolu se zvonicí jako neodmyslitelná součást městské scenérie. Jako nemovitá kulturní památka představuje svědka více než osmi set let stavebního a historického vývoje.

Současná gotická stavba vyrůstá na místě původní románské svatyně zasvěcené svatému Mikuláši. První písemná zmínka o sakrální stavbě na tomto místě se pojí s rokem 1119, kdy ji na rozkaz Vladislava I. obehnuly obraná zeď, valy a příkopy, které měly umožňovat obyvatelům obranu. Před rokem 1349 tato středověká svatyně vyhořela a její místo obsadil nový chrám. Stavbu podporoval Karel IV., který v roce 1367 odpustil dva díly papežských desátků na obnovu. Stavitelé znovu uvažovali o začlenění chrámu do opevnění; stavba měla předpokládaně dvě věže.

Roku 1384 (některé prameny však uvádějí rok 1407) kostel povýšili na děkanský. Kolem roku 1407 již byl plně dostavěn a vyzdoben třemi novými oltáři – sv. Doroty, Panny Marie Vítězné, sv. Kříže a 10 000 mučedníků. V roce 1422 chrám opět vyhořel, a během následujících let sloužil především opevňovacím účelům. K obnově došlo nejspíše až ve druhé polovině 15. století za vlády krále Vladislava II., když stavitelé využili původních základů a částečně zdiva; presbyterium a dnešní sakristie (dříve kaple Panny Marie Vítězné) se zachovaly.

Chrám postupně získával bohatý inventář. V roce 1496 byla zakoupena vyřezávaná a zlacená zavírací archa s obrazem sv. Bartoloměje; její křídla se dochovala a visí na stěnách presbyteria. Roku 1499 přibyla gotická cínová křtitelnice. Roku 1503 vytvořil Matěj Rejsek unikátní kazatelnu z jednoho kusu pískovce ve tvaru kalichu, vysokou 1,74 metru, postavenou na zdobeném sloupu. Následující léta přinesla další vybavení: v roce 1517 obřadní kalich a monstrance, v roce 1518 oltář bratrský. Roku 1514 byl nad západním vchodem umístěn znak města. V roce 1522 zhotovil truhlář Datl sanktusník, završený makovicí v roce 1585.

Třicetiletá válka přinesla zkázu. V letech 1634 a 1639 bylo město včetně kostela úplně vydrancováno. Poválečná obnova trvala dlouhá desítka let – nejprve byl roku 1646 opraven most přes příkop, a až od roku 1679 se začalo se stavební obnovou chrámu. Kolem roku 1690 přibyly nové stavby: kaple za mrtvé po levé straně portálu a roku 1699 kaple Bolestné rodičky Boží. Roku 1693 udeřil do chrámu blesk, který poškodil střechu a zcela zničil městskou korouhev – důkaz živelní síly, která dlouhá staletí ohrožovala zdejší stavby.

Zajímavostí je, že osa presbyteria se mírně odchyluje k severu oproti ose lodi – stavitelé z 14. a 15. století tento jev zřejmě považovali za úmyslný prvek typický pro chrámy své doby. Dnes kostel svatého Bartoloměje zůstává centrem duchovního života a architektonickou dominantou, kterou doplňuje historická zvonica v jeho blízkosti. Návštěva chrámu umožňuje poznání bohatého průběhu střední evropské historie – od románských začátků přes gotickou slávu až po bolestivé zkušenosti novověku.