Kostel svatého Jakuba Većího se nachází ve Sněžné, malé místní části Kraslic v Karlovarském kraji, asi dva a půl kilometru jihozápadně od centra města. Jedná se o poutní chrám, který získal svou současnou barokní tvář kolem roku 1720, ačkoli jeho původní gotické jádro sahá nejméně do pozdního 13. století – tedy do doby samotného vzniku vesnice. Okolo kostela rostou památné Sněženské lípy a celý areál spolu s kaplí Božího hrobu je chráněn od roku 1963 jako kulturní památka.

Přesný vznik není znám, ale první písemná zmínka se objevuje roku 1508 ve vizitační zprávě. V té době patřil kostel pod regensburskou diecézi a existovala zde zřejmá duchovní spojitost s cisterciáckým klášterem ve Waldsassenu. V první polovině 17. století byl původní dřevěný svatostánek – dlouhý pouhých 16 metrů – obklopen novým zděným obalem, který postupně vyzrál v dnešní barokní formu. Nádherný vzhled stavby podporovala poutní tradice, kterou v průběhu 17. století formálně prosazoval majitel panství Jan Hartvík Nostic. Ten roku 1671 nařídil poddaným vykonat procesí na svátek svatého Jakuba Većího.

Stavba je jednolodní obdélná s polygonálním presbytářem, jehož stěny se dělí na vpadlá pole. Sedlovou střechu kryjí šindele. Gotické původy připomínají dvě věžičky: sanktusová věž na západním průčelí s cibulovou bání a věžička nad presbytářem s jehlanovitým zakončením. Hřbitov, původně ohraničený kamennou zdí, byl v provozu až do roku 1883.

Interiér soustředí řadu barokních a gotických pokladů. Dřevěný táflovaný strop a tříramenná dřevěná kruchta vytvářejí teplou atmosféru. Hlavní oltář – řezbářské dílo vrcholného baroka s bohatou výzdobou z akantových listů a andělícími figurami – se nedochoval. Středem byla socha svatého Jakuba Većího, pozdně gotické dílo z lipového dřeva z doby kolem roku 1500, dnes z bezpečnostních důvodů mimo kostel. Mezi zachované kusy patří rokoková kazatelna z roku 1800, barokní řezby Olivetské hory v životní velikosti a hornický oltář s pozdně barokní sochou Panny Marie Bolestné. Na kruchtě visí dva obrazy od kraslického malíře Andreasa Dietze (1778–1857) s výjevy z pověstí o založení kostela a obraz Poslední večeře.

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a kostel postupně chátral. Dlouhá odlehlost tuto situaci zhoršila. Zásadní záchrana přišla teprve v devadesátých letech 20. století. Prostor kolem kostela s kaplí svatého Kříže nyní tvoří oázu ticha a meditace. Historicky vedla ke kostelu křížová cesta od Sněženského vrchu, kterou roku 1905 zvýraznilo čtrnáct železných reliéfů všech zastavení, odlitých v železárně v Šindelové. Ačkoli se reliéfy postupně ztratily a nyní je jen historické fotografie dokumentují, samotný kostel zůstává hlasitým svědkem staletí víry uprostřed krajiny.