Kostel svatého Jiří (Tmaň) Kostel

Na návrší nad obcí Tmaň v okrese Beroun u křižovatky dvou silnic se tyčí kostel svatého Jiří. Jde o jednoduchou jednolodní stavbu s věží v průčelí, která dominuje krajině. Hřbitov kolem něj obklopuje ohradní zeď. Stavbu vidíme v zajímavé směsi stylů: její gotické základy překryl baroko v 18. století. Jako kulturní památka České republiky si ji najdeme v seznamu chráněných objektů.

Nejstarší zmínka o kostele pochází z roku 1315. Od té doby sloužil jako farní chrám a tuto roli si zachoval i v husitských válkách. Pak se o něm ztrácejí zmínky; teprve ze 17. století máme o stavbě zprávy. Roku 1777 se znovu stal farním chrámem, v 19. století pak prošel stavebními úpravami.

Zásadní zlom přišel roku 1921. V Tmaní byla právě založena Církev československá husitská a brzy vypukly spory o vlastnictví kostela. Nakonec zůstal v rukou katolíků, zatímco husité si v obci postavili vlastní Sbor. Po druhé světové válce se stavba dostala do tíživého stavu; v šedesátých letech byla prakticky v ruinách. Teprve v novém tisíciletí se situace zlepšila. V letech 2000–2002 proběhla větší obnova, kterou iniciovala obec Tmaň a místní farnost. Podílely se na ní cementárny (Vápenka Čertovy schody, Velkolom, Českomoravský cement), místní občané, Arcibiskupství pražské i Okresní úřad Beroun. Od roku 2006 patří kostel jako filiální chrám k farnosti Žebrák.

Stavba odráží generace přestaveb. Původní báňovité střechy věže a sanktusníku nahradily v 19. století jehlancové. Průčelí zdobí obraz patrona – svatého Jiřího. Interiér je vybaven převážně nábytkem z 19. století. Pseudobarokní oltář stojí mezi sochámi svatého Petra a Pavla. Oltářní obraz svatého Jiřího pochází z roku 1835 od Františka Horčičky. Další obrazy představují Ecce homo, svatého Jana Nepomuckého a svatého Vavřince. Z baroka zbyla barokní kazatelna a křtitelnice z červeného mramoru.

Zvláštní cenu má soubor třinácti náhrobních kamenů z let 1488–1614 umístěných uvnitř stavby. Pocházejí převážně od členů šlechtických rodů Trmalů z Toušic a Svárovských ze Svárova. Původně stály na vnějších zdech, do roku 1897 je však přemístili dovnitř. Kostel měl dva zvony; větší byl v roce 1917 zabaven pro vojenské účely, menší odnesli nacisté během druhé světové války a později jej našli rozbitý v Hamburku.

S původem kostela se pojí několik pověstí. Jedna vypráví o zbožné dcerce rytíře Kotejse, která u studánky pod dubem usnula a viděla ve snu svatého Jiřího s kopím v dlani, jak probodává draka. Na památku si nechala pověsit jeho obraz a později zde vybudovat kapli. Vlastenecký kněz Václav Krolmus zase zaznamenával, jak zde údajně stála pohanská svatyně, která se postupem změnila v kostelík. Dle dalších podání byla poblíž osada Budy pod hradem Kotýz, kterou zničili cizí nájezdníci – kostelík prý byl ušetřen proto, že jeho velitel věřil v svatého Jiřího. Archeologické nálezy v okolí naznačují, že místo bylo osídleno už v bronzové době; našli zde staré pohřebiště.

Návštěvníci si zde mohou prohlédnout vrstvený vznik stavby od gotiky k baroku, umělecké díla z několika staletí i záznam středověké společnosti v náhrobních kamenech.