Kostel svatého Jakuba Staršího, nazývaný též Jakuba Většího, zaujímá ústředí historické Příbrami na náměstí T. G. Masaryka, jemuž svou siluetou dominuje. Jako farní kostel patří mezi významné kulturní památky České republiky.

Gotická stavba vznikla na sklonku 13. století, předpokládá se, že na místě starší sakrální stavby doložené písemnými prameny již k polovině téhož století. Původně byl kostel součástí obranného systému staré Příbrami – obklopen hřbitovem a ohradní zdí, věž byla vybavena střílnami z 15. až 16. století, které jsou částečně zazděny dodnes. Hřbitov byl zrušen roku 1784. Stavbou pak prošly postupné přestavby: první v roce 1560, pak následkem úderu blesku v roce 1761 byla věž značně poškozena a o třicet čtyři let později, v roce 1795, byl celý kostel přestavěn v barokním slohu. Nejintenzivnější proměnu zažil po polovině 19. století, zejména roku 1869, kdy se dobudovala novogotická střecha věže s charakteristickými čtyřmi osmibokými věžičkami, které byly zhotoveny podle vzoru pražského kostela Panny Marie před Týnem.

Architektonicky jde o jednolodní gotickou stavbu s polygonálně zakončeným presbytářem a hranolovou věží. Boční sakristie a dvě předsíně přiléhají ze stran. Loď je zaklenuta valená klenbou s výsečemi a nese dva pilíře podpírající zděný chór s třemi arkádovými oblouky; prostor pod chórem je zaklenutý křížovou klenbou. Věž zakončena jehlancovou střechou ozdobuje úzká sanktusní věžička na sedlové střeše lodě.

Interiér je v převaze barokní. Nástropní obrazy z let 1876 až 1883 pocházejí z ruky malíře Jana Umlaufa. Oltáře, které zde nalezneme, mají zajímavý původ – pocházejí z bývalé proboštství v Mariánské Týnici, který Josef II. zrušil roku 1785. Hlavní oltář z červeného sliveneckého mramoru (rok 1750) je dílem Josefa Lauermanna; oltářní obraz svatého Jakuba pochází z roku 1935. Dřevěné polychromované sochy svaté Anny a svatého Jáchyma představují původní díla od Ignáce Františka Platzera. Boční oltáře, dřevěné a napodobující mramor, jsou věnovány Čtrnácti svatým pomocníkům a svatému Janu Nepomuckému, doplňují je sochy Panny Marie svatohorské, svatého Bernarda, svatého Roberta, svatého Jana Křtitele a apoštola Jana Evangelisty. Nejcennějším předmětem kostela zůstává cínová křtitelnice z roku 1511, vyhotovená příbramským kovářem a zvonařem Janem.

U věže stojí raně barokní morový sloup se sochou svatého Jakuba a poblíž se nachází socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1720. Věžní hodiny – od roku 1842 upravené pražským hodinářem Balkem – mají jednu kuriozitu: velká ručička ukazuje minuty, malá hodiny. Během druhé světové války okupanti chtěli toto „obrácení" napravit, avšak složitost konstrukčních zásahů vedla k upuštění od plánu. V lesklých černých plochách mramoru hlavního oltáře lze pozorovat zkamenělé zbytky pravěkých hlavonožců orthocerů, kterí obývali tyto kraje před přibližně čtyřmi sty miliony let.

>>>