Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Pomník Obětem Katastrofy Na Dole Nelson
  • Příběh: Pomník obětem katastrofy na dole Nelson

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Pomník obětem katastrofy na dole Nelson
Smyšlený příběh

Příběh: Pomník obětem katastrofy na dole Nelson

Příběh: Pomník obětem katastrofy na dole Nelson
❧

„Už nikdy tam nesestoupím, otče, ani za všechny peníze světa,“ vyštěkl mladý Antonín a prudce odrazil svou špátli o zdi domu. Vzduch v Oseku byl hustý, cítit z něj byl sírový zápach z dolů a vlhkost blízkého hradu, která se lepila na kůži jako studený pot.

Starý tátín se nepohnul. Jen hleděl na synovy třesoucí se ruce. Věděl, že Antonín lže. Věděl, že ten hněv je jen maskou pro děs, který syn nosil v hrudníku od onoho lednového rána, kdy se země pod nimi rozhodla otevřít tlemuto hřmotu a pohltit vše, co bylo nad i pod ní.

V roce 1934 se v dole Nelson zastavil čas. Antonín tehdy stál na povrchu a slyšel ten zvuk – hluboký, hrdelní řev země, který rozbil okna v okolních domech. Pak přišlo ticho. To nejhorší ticho, jaké kdy zažil, přerušované jen křečemi pláče žen, které začaly obkličovat šachtu.

„Musíme jim pomáhat, Antoníne. Jsou tam lidé,“ řekl tátín tichým hlasem, který však v té chvíli zněl jako železný zákon.

Antonín se smál, byl to však zvuk podobný drcení skla. „Pomáhat? Zazdili je! Zazdili je v těch jamách, aby oheň nešel dál! Víte to přece! Vybrali si, koho zachránit a koho nechat v pekle, aby se plamen nedostal k povrchu.“

Tento spor se v jejich domě opakoval měsíce. Antonín neviděl v zazděných větracích jamách záchranný prvek, ale hrob vykopaný zaživa. Každý večer, když se vracel z práce, v jeho zracích nebyly tváře přátel, ale hluboké černé díry. Viděl v nich svého nejlepšího kamaráda, Karla, který zůstal dole. Karla, který mu slíbil, že po šichtě půjdou na pivo a budou plánovat cestu za řeku.

Když v roce 1935 přišli do města architekti a sochař, aby vzpomněli na těch stopa čtyřicet čtyř obětí, Antonín sledoval jejich práci z dálky. Odmítal k nim přistoupit. Sledoval, jak se z bronzu rodila postava rodičů, kteří v tichém zoufalství hledí k zemi. Viděl v té soše své vlastní matky, která od té doby přestala mluvit a jen seděla u okna s prázdným pohledem.

Jednoho podzimního odpoledně, když už byl pomník hotový a kov začal chladnout v první mrazech, Antonín tam stál sám. Dotkl se bronzové tváře otce, která měla vyjádřit smutek celého města. Cítil pod prsty mrazivý kov, ale v hlavě měl stále ten horký, dusivý kouř z hloubek země.

Vtom si uvědomil zvláštní věc. Ten pomník nebyl pro ty, kteří zemřeli. Ti už nic necítili, byli součástí kamene a prachu. Ten pomník byl pro ty, kteří přežili. Pro lidi jako on, kteří museli každé ráno vstávat, jíst a dýchat vzduchem, který byl pro ně příliš lehký, protože v něm chyběly hlasy jejich přátel.

Antonín se sklonil a položil na základ pomníku malý kousek uhlí, který si schoval v kapse od té doby, kdy ještě věřil, že se z dolu vrátí všichni. Byl to jediný hmatatelný důkaz o existenci světa, který byl pohřben za zdivmi větracích šachet.

Když odcházel směrem k hradu, neohlédl se. Věděl, že bronzové rodiče budou plakat věčně, protože v Oseku se smutek nepromění v zapomnění, ale v tiché, těžké kamení.

Kdo dnes stojí u tohoto sousoší, možná uvidí jen umělecký styl doby. Jenom ten, kdo se hluboko nadechne, možná ucítí v mrazivém vzduchu příchutvů spáleného dřeva a železa, které v hloubce země stále střeží tajemství těch, kteří se nikdy nevrátili k povrchu.

✦
Příběh se váže k památce Pomník obětem katastrofy na dole Nelson Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)