Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Jiří (České Zlatníky)
  • Příběh: Kostel svatého Jiří (České Zlatníky)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Jiří (České Zlatníky)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Jiří (České Zlatníky)

Příběh: Kostel svatého Jiří (České Zlatníky)
❧

„Kde jsi to schoval, ty zloději?!“ řev Matěje se odrazil od čerstvě omítaných zdí a rozsekl ticho léta roku 1694. Jeho ruka, hrubá a zrudlá od práce v polích, svírala za krk mladého muže, kterého přitlačil k chladnému kameni nově obnoveného chrámu.

Karel se dusil, oči měl vy dilatedé hrůzou. V dlaních křečovitě svíral malý kousek pergamentu, který našel v troskách staré farnosti, jež byla v zapomnění desetiletí. Nebyla to žádná mince ani šperk, jen starý záznam o dluhů a slibech, který mohl zvrátit osud celého domu. Matěj však věřil, že jde o zlato.

„Já nic nemám!“ vydechl Karel, když ho Matěj s prudkostí hodil na kolena k zemi. Prach a písek mu vnikly do úst, chuť železa z prasklé rty zaplnila chuťovými pohárky.

Kolem nich se tyčila věž s novou cibulovou kupolí, která se zvedala k nebi jako naděje, zatímco oni dva se v hromadě kamení přeli o hřích a chamtivost. Matěj nad ním stál jako temný stín, v ruce držel těžký dřevěný klacek. Vzduch voněl po čerstvé tekuté omítce, vlhkosti sklepení a vzdáleném květu lip.

Karel zavřel oči a přitiskl pergamen k hrudi. V ten moment se stalo něco, co v žádné knize není zapsáno. Z otevřených dveří kostela, kde právě vrcholily práce na vnitřním vybavení, vyletěl prudký proud bílého světla. Nebylo to slunce, které prosvítilo mraky, ale prudký, oslnivý záblesk, který přišel z hloubi lodi, z místa, kde stál hlavní oltář.

Světlo nebylo chladné. Bylo horké jako žhavý uhlík, ale zároveň neslo v sobě zvláštní klid, který zastavil Matějovu ruku v polovině pohybu. Oba muži ztuhli. Matěj vypustil klacek z ruky, který s tupým zvukem dopadl do prachu.

„Co to bylo?“ zašeptal Matěj, a jeho hlas už nebyl plný hněvu, ale dětského strachu.

Karel pomalu otevřel oči. Před ním, v prostoru mezi ním a jeho útočníkem, stál prázdný prostor, ale vzduch v něm vibroval. Cítil, jak mu po zádech stéká studený pot, přestože slunce pálilo. Vteřinu poté, kdy se světlo zhaslo, uslyšel Karel v hlavě jasný, hluboký zvuk, jako když někdo udeří do velkého zvonu, jenže ten zvuk nezněl v uších, ale přímo v jeho duši.

Nebyl to hlas, který by mluvil slovy. Byl to pocit absolutního odpuštění a zároveň varování. Matěj se díval na své ruce, jako by je poprvé viděl, a v jeho pohledu se něco zlomilo. Hněv zmizel, nahradila ho prázdnota, která člověka donutí k pokornosti.

„Odejdi,“ řekl Matěj tiše. „Kdybych tě teď zabil, zabil bych sám sebe.“

Karel se pomalu zvedl. Pergament v jeho ruce byl najednou teplý, téměř žhavý. Podíval se směrem k oltáři svatého Jiří, kde v polostínu stály sochy svatých, které teprve nedávno dostaly své místo. Měl pocit, že ho někdo pozoruje, že z těch kamenných tváří sletěla na okamžik maska a pohlédla na něj skutečná, živá bytost.

Bez slova se otočil a odešel z obce, přičemž pergamen roztrhal v drobných kouscích a nechal je vítr roznést nad údolím. Matěj zůstal stát u zdi kostela, zíraný do prázdnoty, s pocitem, že právě teď, v roce 1694, se v tomto místě znovu otevřely dveře k něčemu, co lidé dávno zapomněli.

Dnes už nikdo neví, zda to byl jen optický klam způsobený odrazem slunce od nového oltáře, nebo zda se v obnoveném chrámu probudilo něco starého. Jen lidé, kteří dnes procházejí branou kostela svatého Jiří, občas zastaví a pocítí na tváři ten samý náhlý závan horka, i když je venku mrazivá zima.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Jiří (České Zlatníky) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)