Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dolní Lázně V Bechyni
  • Příběh: Dolní lázně v Bechyni

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dolní lázně v Bechyni
Smyšlený příběh

Příběh: Dolní lázně v Bechyni

Příběh: Dolní lázně v Bechyni
❧

„Pijte to pivo a mlčte, jinak vás vyhodím do řeky i s těmi vašimi otázkami!“ zařval Matěj Mašek a s takovou silou udeřil pivní pohárem o dřevěný stůl, až se z něj rozstříkla pěna na lněné ubrusy. V místnosti zavládlo ticho, které přerušoval jen vzdálený šum Lužnice a praskání dřeva v krbu.

Vzduch v hospodě Na lázni byl těžký, prosycený vůní mokrého dřeva, starého mýdla z lázeňských kabin a sladkým aroma čerstvě uvařeného piva. Matěj stál uprostřed s tváří rudou jako zralé jablko, oči zúžené, prsty křečovitě svírající rukojeť črpáku. Naproti němu seděl muž, který do Bechyně nepřišel jako cestující. Měl na sobě šedý plášť, jenž byl přestože venku mrznutí naprosto suchý, a v očích nesl výraz člověka, který viděl věci, jež ostatní raději zapomínají.

Tento cizinec, jenž se představil jako pan Albin, nechtěl pít. Hleděl jen na stěny budovy, na ty tlusté zdi, které pamatovaly ještě Oldricha Pluha. Albinův prst pomalu přejížděl po hrubém povrchu stolu a kroužil v rytmu, který neodpovídal žádné známé písni.

„Hledám to, co zůstalo v základech,“ pronesl Albin tichým, chladným hlasem, který prořízl hněv hostinského jako nůž maso. „Hledám ten zvuk, který slyšíte jen tehdy, když v domě zhasnou všechny svíce a voda v lázních přestane téct.“

Matěj Mašek ztuhl. Pivo v pohárech přestalo přebublávat. Všichni v místnosti věděli, o čem mluví. V noci, když město utichlo a jen Lužnice šeptala svým proudem, se z hloubky budov v Zářečí ozýval zvuk. Nebyl to zvuk vody, ani vítr v komínech. Bylo to rytmické, hluboké bušení, jako by někdo z hluboko pod zemí chtěl vyrazit dveře, které neexistovaly.

„Tady se pije panské pivo a neřeší staré pohádky,“ vycedil Matěj, ale jeho ruka se mírně třásla.

Albin se pomalu postavil. Nebylo slyšet jediný šustot jeho oděvu. Přistoupil k hostinskému a položil na stůl malý předmět zabalený v černý samet. Když ho rozvinul, v místnosti se najednou ochladilo, až se z úst začaly vznášet bílé obláčky páry. Na stole ležela stará, zrezivělá mince, která však v tlumeném světle svíček začala slabě pulzovat modravým světlem.

„Tato mince patří tomu, kdo v těchto zdech zůstal uvězněn před staletí,“ řekl Albin a jeho hlas se změnil v hluboký hřmot. „Přišel jsem ji vrátit. Ale vratit ji lze jen tehdy, když bude v lázních absolutní ticho. Žádné pivo, žádný smích, žádný doprovod.“

Matěj chtěl zakřičet, vyrazit cizince ven, ale v tu chvíli se stalo něco, co žádný z přítomných nedokázal vysvětlit. Všichni v místnosti ztuhli v naprostém nehybný stavu, jako by se čas zastavil. Jen Albin se hýbal. Pomalu vykročil z hospody, prošel vnitřním dvorem a zmizel v temnotě západního křídla, tam, kde stěny stále nesly stopy renesančních stavitelů.

Zatímco v hospodě vládlo mrazivé ticho, z hloubky lázeňských prostor se ozvalo jedno jediné, mohutné udeření. Bylo to tak silné, že se otřesly skla v oknech a v záhadném pavilonu s dorieskými sloupy praskla jedna z kamenných zdob.

Když se lidi v hospodě znovu pohnuli, Albin už byl pryč. Nebylo po něm ani stopy v blátě před domem, ani stopa v prachu na podlaze. Jen na stole zůstala ležet onen modravý odlesk mince, který během několika vteřin vyprchal a kov zčernal a rozpadl se v prach.

Matěj Mašek už nikdy v lázních nevyžadoval ticho. Naopak, od toho dne se snažil, aby v budovně neustále zněl hluk, smích a řev hostů. Bojal se, že pokud jednou nastane absolutní ticho, někdo z hloubky základů konečně dopálá svou cestu nahoru.

Kdo dnes projde kolem těchto starých zdí v Zářečí, možná pocítí ten zvláštní chlad, který nepochází z řeky. A když přiloží ucho k chladnému kameni, možná uslyší, jak někde hluboko pod zemí stále někdo tichounce odpočítává sekundy do svého návratu.

✦
Příběh se váže k památce Dolní lázně v Bechyni Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)