Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hornický - Lidový Dům
  • Příběh: Hornický - Lidový dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hornický - Lidový dům
Smyšlený příběh

Příběh: Hornický - Lidový dům

Příběh: Hornický - Lidový dům
❧

Antonínovi prsty zběsile svíraly kožený obal s dokumenty, zatímco se snažil udržet rovnováhu na novém, hladkém schodišti. Vzduch v Lidovém domě ještě voněl čerstvým vápnem a prachem z míchací bedny, ale v každém rohu se plazila neklidná tma. Světlo z vysokých oken dopadalo na stěny v divných, šikmých úhlech, které se zdály být příliš ostré, až bolaly oči. Architektura Rudolfa Černého nebyla jen budovou; byla to geometrická past, v níž se každý krok zdál být jiným směrem, než kam směřovala mysl.

Václav, starší úředník sociální demokracie, mu to před týdnem varoval. „Ty nové tvary, ty šikmé stěny... člověk v nich ztratí směr, i když ví, kam jde,“ řekl tehdy a nervózně si poklepával prsty o stůl. Antonín mu tehdy nevěřil. Myslel si, že moderní doba vyžaduje moderní tvary, že tyhle ostré linie představují sílu a jasnou vůli lidu.

Teď ale, když šel v tichu budovy vzhůru k sálům, ta ostrá geometrie působila nepřátelsky. Stěny se k němu neprohýbaly, ale tříštily pohled na kusy. Když prošel kolem rohu, kde se spojovaly dvě části dvojdomu, zastavil se. Zvuk jeho vlastních kroků na novém kameni zněl v prázdném prostoru příliš hlasitě, skoro jako dopad kladiva.

V tom momentu ho uviděl.

Stál v místě, kde se dva průchody měnily v jeden, v tom nejdivnějším úhlu, který architektura dovolila. Byl to muž. Měl na sobě těžkou, špinavou pracovní sako, která byla v takto reprezentativním, čistém prostoru naprosto cizí. Z jeho oděvu se zdálo sypat šedé prach, jako by právě vystoupil z hlubokého šachtového dolu. Ale nejhorší bylo jeho tváře. Nebyla vidět jasně. V tom šikmém světle, které dopadalo z okna, se jeho obličej zdál rozpadat do stejných geometrických tvarů jako stěny kolem něj.

„Hej! Vy nemůžete být tady! Práce už skončila!“ vykřikl Antonín a hlas se mu zlomil.

Muž se nepohnul. Neotočil se ani neustoupil. Jen stál a hleděl do prázdna v místě, kde se stěna láma měla v ostrý trojúhelník. Antonín cítil, jak mu stud se stoupá do krku. Chtěl udělat krok vpřed, chtěl ho chytit za rameno, ale nohy mu ztuhly. Vzduch kolem muže byl těžký, nasycený vůní mokré země a spáleného uhlí, vůní, která v tomto novém, čistém světě neměla co dělat.

„Pane, slyšíte mě?“ Antonín udělal malý krok.

Muž konečně zvedl hlavu. V tu chvíli se světlo prudce změnilo, jak se mrak přehnal přes slunce. Stíny na stěnách se prodloužily a zkroutily. Mužův pohled se střetl s Antonínovým. Nebyla v něm žádná agrese, jen nesmírná, vyčerpávající únava. A pak, bez jediného pohybu, muž prostě vplul do té ostré hrany stěny. Nebylo to jako když někdo odejde do vedlejší místnosti. Byl to pohyb jako když se barva rozpustí ve vodě. Jediným náznakem jeho přítomnosti zůstal jen ten šedý prach, který se pomalu usazoval na dokonale čistém, novém podhledu.

Antonín se vrhnul k té stěně. Prsty přiklášel na chladný, tvrdý povrch. Nic. Žádná trhlina, žádná skrytá chodba, žádná prostorová mezera. Jen hladká, geometrická perfekce kubistického díla.

Seděl tam dlouho, dokud ho neodhalil strážce, a v ruce stále svíral svůj kožený obal, jako by to byl jediný pevný bod v tom světě šikmých úhlů. Od té doby se v Lidovém domě už nikdy nic podobného nestalo, ale lidé, kteří tam chodili za přednáškami nebo do kina, si často stěžovali na zvláštní tlak v uších a pocit, že se stěny v určitých časech dne neustále pohybují.

I dnes, když se člověk dívá na ty ostré tvary zvenčí, může mít pocit, že budova něco skrývá v těch nečekaných úhlech, které nechtějí být vyřešeny.

✦
Příběh se váže k památce Hornický - Lidový dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)