Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Žerotínský Palác
  • Příběh: Žerotínský palác

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Žerotínský palác
Smyšlený příběh

Příběh: Žerotínský palác

Příběh: Žerotínský palác
❧

„Tady to je, v této stěně, přísahám vám na svou krev!“ vykřikl Bedřich ze Žerotína a prudce udeřil pěstí do studeného kamene renesančního zdiva. Jeho prsty, špinavé od prachu a starého vápna, zoufale škrábaly po spárách, zatímco kolem něj v sálech paláce v Olomouci tichlo očekávání. Sluhové stáli v řadě s hlavami skloněnými, nikdo se neodvázl pohnout. Vzduchem se nesla těžká vůnětěmnošího vosku a vlhkosti, která stoupala z hlubokých sklepů, kde se stálý chlad nepodobal ani letnímu žáru.

Bedřich se nedíval na své lidi, ale na prázdný prostor před sebou. Tvrdil, že slyší tlukot. Ne byl to zvuk srdce, spíše rytmické klepání, jako by někdo z druhé strany zdi vyškrábal do kamene tajný kód, který nezná žádný živý člověk. Ten zvuk se objevoval vždy ve stejnou hodinu, když slunce dopadalo pod určitým úhlem na fasádu v Purkrabské ulici.

„Odstraňte ty kameny,“ rozkazal Bedřich hlasem, který se třásl, ale ne strachem, nýbrž neklidem. „Hloubejte, dokud nenajdete to, co tam zůstalo.“

Kamenici s obavami přistoupili k práci. Prach zaplňoval plíce a každý úder kladivem zněl v tichém domě jako výstřel. Bedřich stál těsně u nich, dýchal jim na zátylky a oči měl rozšířené, zdivočelé. Nehledal zlato ani zapomenuté dopisy. Hledal odpověď na otázku, kterou mu položil muž, jenž v paláci nikdy neobýval, ale jehož stín Bedřich vidí každý večer v zrcadlech v hlavním sále.

Když první kámen konečně povolil a s tupým dopadem spadl na dlažbu, v místnosti zavládlo absolutní ticho. Bedřich se předklonil, aby nahlédl do černé díry, která se otevřela v tloušti zdi. Z otvoru nevyšel žádný pach hniloby ani starosti. Místo toho z hloubky přišel proud studeného vzduchu, který zhasl všechny svíce v místnosti. Vteřinu tmy následoval zvuk, který zmrazil krev v žilách přítomných. Byl to jasný, čistý zvuk zvonku, malého stříbrného zvonku, který zazněl přímo uvnitř zdi.

Bedřich natahl ruku do temnoty. Jeho prsty se dotkly něčeho hladkého, studeného a tvrdého. Když ruku vytáhl, v dlani svíral malý stříbrný klíč s hlavou ve tvaru lva. Klíč byl naprosto čistý, bez jediné vrstvy prachu, jako by ho někdo položil tam před vteřinou. Bedřich se však neusmál. Jeho tvář zbělela a ruka s klíčem začala nekontrolovaně chvívat.

„To není možné,“ zašeptal. „Tento klíč loni pohřbil můj otec do své rakve. Viděl jsem, jak ho uzavírají v zemi.“

Bedřich ze Žerotína v ten moment přestal křičet. Přestal rozkazovat. Zůstal stát uprostřed sálu, hleděť na předmět, který neměl právo existovat, a vtáhl do nosu vůni čerstvých liljí, přestože v paláci nebyl jediný květ. Od toho dne se Bedřich změnil. Přestal navštěvovat společnost, přestal spravovat svá panství a trávil celé dny v onom sále. Lidé říkali, že mluví k prázdným stěnám a že se směje někomu, kdo je neviditelný.

Když poté palác přecházel z ruky do ruky, od Žerotínů k městu a dále k vojsku, zůstala v té jediné zdi malá, pečlivě zamaskovaná díra. Každý nový majitel, od purkrabí až po učitele v pozdějších dobách, si stěžoval na podivný zvuk. Rytmické klepání, které nešlo zastavit, a náhlý pád teploty v místnosti, i když venku pálilo slunce.

Klíč, který Bedřich našel, zmizel. Některý z přítomných ho ukradl, nebo ho Bedřich sám vrátil tam, kde mu nebylo místo. Jenže ten zvuk v kamenech zůstal. Kdo dnes prochází chodbami tohoto domu, může v určitý moment pocítit na kůži ten samý mrazivý průvan a slyšet jemné, stříbrné cinkání, které volá někoho, kdo už dávno nemá jméno.

Tajemství Bedřichova šílenství zůstalo zapečeno v tlustých zdech, které stále chrání ticho, které nikdo nedokázal rozluštit.

✦
Příběh se váže k památce Žerotínský palác Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)