Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec)
  • Příběh: kostel svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kostel svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec)
Smyšlený příběh

Příběh: kostel svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec)

Příběh: kostel svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec)
❧

„Kde jsi to schoval, ty lháři!“ křik Matěje rozbil ticho ranního náměstí a ozvěna se rozkutálela mezi domy jako hrom. V dlani svíral hrdlo svého bratra, mladého Ondřeje, kterého přitlačil k pískovcové zdi nově vyvázalého chrámu. Prach z čerstvé stavby ulpával na jejich šatech a vzduchem cítit byla vlhkost vápna a čerstvě řezaný kámen.

Ondřej se jen mlčky díval do výšky, tam, kde se v nicích štítu usmívali andílci s tvářemi z bílého kamene. V očích měl horečku a v rukou křečovitě svíral malý kousek pergamentu, který mohl změnit osudy celého panství. Byl to dopis, který nikdy neměl opustit hraběův pracovní pokoj, důkaz o zradě, která by mohla poslat oba bratry do žaláře, nebo hůře.

Matěj ho s prudkým pohybem odtrhl od zdi a srazil k zemi. Ondřej dopadl na kolena právě před masivním portálem, kde nad nimi vytesaný erb rodu Šporků připomínal, kdo zde vládne. Během několika sekund byl dopis z ruky mladšího bratra vytržen a Matěj ho s vítězným úsměvem rozvinul. V tu chvíli se však stalo něco, co v žádném z nich neprobudilo rozum.

Z otevřených dveří kostela vyvanul proud studeného vzduchu, přestože venku bylo horké léto roku 1756. Byl to proud tak mrazivý, že Matějovi ztuhly prsty a papír mu vyklznul z ruky. Vznesl se do vzduchu, hnaný neviditelnou silou, a místo toho, aby dopadl na blátivou cestu, byl vtažen hluboko do útrob chrámu, jako by ho někdo uvnitř přivolal.

Bratři se na sebe podívali. Strach z hněvu pána byl v tu chvíli silnější než bratrská láska. Bez slova vběhli dovnitř.

Vnitřní prostor je zasál vůní nového dřeva a laku. Nad nimi se rozprostírala valená klenba, kde barvy malíře Palka ještě voněly terpentýnem. Obrazy svatého Bartoloměje s jejich dramatickými gesty vypadali v poloměru svíců, jako by se hýbali. Matěj přeběhl přes dlažbu, oči měl rozcilene, hledal dopis, který by mohl prodat za cenu celého života v pohodlí.

Dopis však nebyl na podlaze. Ležel přesně na zlatěném okraji oltáře, který právě dokončili bratři Pacákové. Byl tam položen tak rovně, jako by ho tam s pečlivostí odložil samotný biskup.

Matěj vstoupil do svatého prostoru, ruka se mu třásla. Když chtěl papír uchopit, z hloubky podlahy, z místa, kde v temnotě spočívaly hrobky rodů a kněží, se ozval zvuk. Nebyl to hlas, byl to hluboký, vibrující tón, který jim rozvlnil hrudníky. Byl to zvuk, který nezná slova, ale který vyžadoval pravdu.

Matěj ztuhl. Podíval se na svého bratra, který stál u sloupu s hlavou skloněnou. V tom okamžiku se světlo z vysokých oken lámalo přes prachové částice v sálu a vytvořilo zlatý most, který vedl přímo od oltáře k Ondřejovi. Matěj pocítil, jak mu v hrdle stoupá žluč a v srdci cosi těžkého praská. Všechny ty roky žárlivosti, všechny ty lži, které vyprávěl otci, aby se stal oblíbeným synem, se najednou zdály být prázdné a lehké jako popel z požáru, který kdysi zničil starý gotický kostel.

Pomalu natáhl ruku, ale ne po dopise. Položil ji na rameno bratra.

„Odnes to pryč,“ zašeptal Matěj, a jeho hlas zněl cize, jako by ho mluvila jiná osoba. „Spalte to. A zapomeň, že jsem tě někdy chtěl zničit.“

Ondřej zvedl zrak, v němž byla zvláštní směs úžasu a nedůvěry. Vzal pergament, přitiskl si ho k hrudi a společně s bratrem opustili chrám. Když zavírali těžké dveře, Matěj se naposledy ohlédl zpět.

V tichu prázdné lodi, kde už nebyl nikdo z živých, zůstal jen ten podivný chlad a pocit, že z hloubky hrobek pod oltářem někdo právě vydechl v uznání.

Dnes už nikdo neví, co přesně bylo v tom dopise a zda v tu chvíli skutečně mluvil duch, nebo jen svědomí zblázněného z hněvu. Jen jedna věc zůstala neměnná: kdo dnes vstoupí pod klenby svatého Bartoloměje a ztichne, může stále cítit ten zvláštní chlad, který lidi nutí přiznat si pravdu, kterou jinak celý život tají.

✦
Příběh se váže k památce kostel svatého Bartoloměje (Heřmanův Městec) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)