Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Park Skleněnka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Park Skleněnka
Smyšlený příběh

Příběh: Park Skleněnka

Příběh: Park Skleněnka
❧

„To tady nepatří, tohle je šílenství!“ vykřikl pan Marek a prudce odstoupil od čerstvě posekané trávy. V rukou svíral rváč a v očích měl paniku, kterou se snažil maskovat hněvem. Před ním, uprostřed nově vzniklého prostoru mezi ulicemi Hořickou a Chelčického, stál muž v šedém plátnovém obleku, který vypadal, jako by ho vyhrabal z hlubokého zapomnění minulého století.

Muž se nehýbal. Jen stál a díval se směrem k domu u skleněné věže, jako by hledal v oblohu cestu, která už dávno zmizela. Vzduchem se nesla pronikavá vůně čerstvě vyklépené hlíny a vlhkého betonu, která se mísila s podivným, sladkým pachem starého papíru a prachu. Byl rok dva tisíce čtrnáct a park se právě rodil z chaosu stavebních strojů a zapomenutých plánů.

Marek, který zde dohlížel na část zřízení, přistoupil blíž. Ten neznámý muž neměl boty. Jeho bosé nohy byly bílé, téměř průsvitné, a přesto nezanechávaly v měkké zemi žádné stopy. V pravé ruce svíral starý kousek pergaminu, na kterém byly načrtovány linie, které se sice podobaly dnešnímu rozvržení parku, ale byly mnohem širší, rozlehlé a ambicióznější.

„Kdo jste? Odkud jste přišel? Tady je staveniště, vypadněte!“ zasyčel Marek, ale hlas se mu třesl.

Neznámý pomalu otočil hlavu. Jeho oči byly jasné, ale prázdné, jako by viděly skrz Marka až do hloubi země. Pomalým pohybem zvedl ruku a ukázal na místo, kde dnes končí jedna z cest. Tam, kde projekt skončil kvůli majetkovým sporům a kde zůstala jen polovina původního snu architektů.

„Nedokončili jste to,“ řekl muž hlasem, který zněl jako šumění listů v hlubokém lese, přestože kolem nich hučela městská doprava a v dálce znívaly stroje. „Zůstalo to rozpolovicené. On to tak nechtěl.“

Marek chtěl zakřičet, zavolat pomoc, nebo toho muže prostě odstrčit z cesty. Ale vteřinu poté, když mrknul, byl prostor před ním prázdný. Jen mírný vánek pohnul větvemi mladých stromů a v místě, kde před chvílí stál ten podivný návštěvník, ležel malý, křehký kousek skla. Bylo to střep z nějakého starého zrcadla nebo vázy, který v letním slunci vrhal na zelenou trávu krátké, ostré odlesky.

Marek se sklonil a zvedl ten střep. V momentě, kdy se ho dotkl, pocítil prudký chlad, který mu projel celým tělem až do pat. V tu chvíli si uvědomil, že v tom kousku skla se neodráží jeho vlastní tvář, ale obraz parku, jaký by mohl být. Viděl tam širší aleje, více stínů, lavičky v místech, kde dnes jsou jen zdi sousedních budov, a lidi, kteří tam procházeli v oděvech z dob, které už dávno vyprchaly.

Zbytek dne Marek strávil v mlhu. Pokusil se najít v archivech jakékoliv zmínky o muži v šedém plátně, ale našel jen jména architektů, jako byl Gočár nebo Falta, a dlouhé řetězy neúspěšných pokusů o dokončení celého prostoru. Nikde nebyl zmíněn nikdo, kdo by zde v roce dva tisíce čtrnáct stál bosý a stěžoval si na nedokončenou práci.

Když park byl krátce nato otevřen pro veřejnost, Marek tam přestal chodit. Lidé si tam odpočívali, děti si hrály na travnících a dospělí hledali klid uprostřed rušného města. Jen on věděl, že v jedné polovině parku, tam, kde se prostor náhle utrhne a končí, stále někdo stojí.

Kdykoli projde kolem hranice, kde by park měl pokračovat dál, cítí ten samý sladký pach starého papíru a slyší tiché, neustálé šumění, které připomíná hlas někoho, kdo čeká na dokončení svého díla. Skleněný střep si schoval do zásuvky svého stolu, ale každou noc v noci svítí modrým světlem a ukazuje cestu tam, kde končí beton a začíná něco, co nikdo z nás nevidí.

Kdo ví, zda se ten muž vrátí, až bude zbytek projektu jednou skutečně domaven, nebo zda v té druhé, chybějící polovině parku zůstal uvězněn navždy.

✦
Příběh se váže k památce Park Skleněnka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)