Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Čtvrté Nádvoří Pražského Hradu
  • Příběh: Čtvrté nádvoří Pražského hradu

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Čtvrté nádvoří Pražského hradu
Smyšlený příběh

Příběh: Čtvrté nádvoří Pražského hradu

Příběh: Čtvrté nádvoří Pražského hradu
❧

„Kde jsi to schoval, ty blázne! Vydej to, nebo ti zlomím prsty jeden po druhém!“

Hřmotu hlavy o vlhký kámen doprovázel prudký nádech studeného vzduchu, který v onom místě chutnal po železe a starém prachu. Bořivoj přitiskl své tělo k hrubé zdi, která ho oddělovala od hluboké rokle. V rukou svíral malý předmět zabalený v lněném plátně. Kolem něj se vznášela mlha, hustá a bílá, která pohl𝒕ala spodní části hradního sídliště a zanechala jen ticho, přerušované těžkým dechem jeho pronásledovatele.

Východní strana hradiště byla v oné době místem tichého modlení a tajných šepotů. Jen pár kroků odtud stál nový kostel Panny Marie, jehož stěny ještě voněly čerstvou maltou a dýmem z obětních svící. Bořivoj však netoužil po spasení. Jeho prsty, zmodralé chladem, křečovitě stiskly předmět, který v noci lehce vibroval, jako by uvnitř něj tlouklo malé, vystrašené srdce.

„Víme, že jsi tady, Bořivíku! Nikam z téhle rokle nevyjdeš!“

Hlas patřil Vratislavu, mužovi, který sloužil knížeti jako stín a kat. Vratislavův krok byl pomalý, sebevědomý. Zvuk jeho kůže o kamenný povrch zněl jako praskání suchých větví v lese. Bořivoj se rozhlédl. Byl uvězněn v prostoru, který dnes známe jako čtvrté nádvoří, ale tehdy to byla jen hrana světa, kde se hradní sídliště setkávalo s propastí.

Bořivoj se pokusil vzpomenout na slova starce, který mu předmět svěřil. „Není to pro lidi, ale pro zemi. Musí to zůstat tam, kde se hrad dýchá hloubkou.“

Vtom ho Vratislav spatřil. Prudký výpad, záblesk oceli v šeru a Bořivoj pocítil ostrou bolest v rameni. Krev mu teplým proudem stekla po paži a vsákla se do šedého kamene. S bolestným zakřičením se vrhl dopředu, směrem k severní části, kde se terén zvedal a tvořil přirozenou baštu.

„Dej mi to a možná ti dovolím zemřít rychle!“ zaječel Vratislav a v jeho hlase zaznělo něco, co nebylo lidské. Byl to zvuk připomínající skřípání kovového pilníku o sklo.

Bořivoj se zastavil na okraji vyvýšené plochy. Pod ním hluboký příkop hrozil pohltit každého, kdo ztratí rovnováhu. V ten moment se stalo něco, co vytrhlo oba muže z boje. Ze země pod jejich nohama začal stoupat jemný, zlatavý dým. Nebyla to mlha z řeky, ale hustý proud světla, který vyvřel přímo z prskajícího kamene.

Bořivoj pocítil, jak mu předmět v plátně začal žhnout. Teplo bylo tak intenzivní, že mu pálilo dlaně. Bez rozmýšlení, v návalu paniky i zvláštního pokoje, předmět do země zatlačil. Ne do hlíny, ale do hluboké spáry v samotném skalním základu, kde se hradní zeď setkávala s přirozenou skálou.

Vteřinu poté se ozval zvuk, jako by se roztrhla obrovská tkanina. Zář oslnil oboje tak silně, že museli zavřít oči. Když Bořivoj znovu otevřel víčka, Vratislav byl pryč. Nebyl slyšet žádný křik, žádný dopad těla do rokle, jen absolutní, hrobové ticho.

Bořivoj zůstal sám v prostoru, který byl najednou prázdný. Podíval se na místo, kam předmět vložil. Spára byla zmizela. Povrch kamene byl hladký, jako by tam nikdy žádná díra nebyla. Jen jemná vůně jasmínu a starého pergamenu visela ve vzduchu, ačkoli byl vrchol hradu v oné době jen drsným opevněním z dřeva a kamene.

Bořivoj se nikdy neodvážil vrátit na to konkrétní místo. Do konce svých dnů vyprávěl o světle, které pohltilo jeho nepřítele, ale nikdo mu nevěřil. Říkali, že blázní z rány v rameni.

Kdo dnes prochází zahradou Na Baště nebo stoupá schody z Jeleního příkopu, může pocítit zvláštní chlad, který nepatří do letního dne. Některým z návštěvníků se zdá, že v hloubce kamenných zdí stále něco tlouče, rytmicky a trpělivě, jako by čekalo na někoho, kdo zná správné slovo k probuzení. Ten, kdo se zastaví a přiloží ucho k chladnému kameni severní strany, možná uslyší ozvěnu jednoho jediného, dávno zapomenutého vzdechu.

✦
Příběh se váže k památce Čtvrté nádvoří Pražského hradu Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)