Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Cingrošův Dům
  • Příběh: Cingrošův dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Cingrošův dům
Smyšlený příběh

Příběh: Cingrošův dům

Příběh: Cingrošův dům
❧

„Vytáhni ty prsty z toho zámku, ty blázne, nebo ti je v rukávu zlomím!“ zařval Matějáš a trhl svého pomocníka za límec plátnové košile.

Kovový klíč v zámku masivních dveří se neotočil. Místo toho vydal zvuk, který připomínal hluboký, podzemní vzdych, a zvuky v domě náhle utichly. Vzduch v chodbě zhoustl a zaplnila ho těžká, sladká vůně starého vosku smíchaná s pachem vlhkého kamene. Matějáš stál v centru domu, který právě dokončili. Všechno bylo nové, linie stěn byly ostré a čisté, kameny přesně přilnuté k sobě, zrcadlem barokního řemesla. Jenže v tomto novém domě se odehrávalo něco, co do žádného plánu architekta nepatřilo.

Matějáš se podíval na své dlaně. Třásly se mu. Před nimi stála místnost, do které nikdo nevstoupil už tři dny. V té době, kdy dům dostával své poslední úpravy, zmizel z ní muž jménem Kryštof. Nebyl to žádný šlechtic, jen tichý písař, který měl zkontrolovat účty za stavbu. Kryštof prostě vešel dovnitř a dveře se za ním zavřely. Když je Matějáš s ostatními otevřel, místnost byla prázdná. Žádné okno, žádné tajné dveře, jen hladká zeď a prázdná podlaha.

„Slyšíš to?“ zašeptal pomocník a zbledl.

Matějáš ztuhl. Z hloubi prázdné místnosti se ozýval rytmický zvuk. Bylo to jako škrábání nehtu o dřevo, pomalé a vytrvalé. Tichý zvuk, který se nesl chodbou a odrážel se od nově vymalovaných stěn. Matějáš prudce otevřel dveře a vrazil do místnosti s rozsvícenou svící v ruce. Plamen zaplival do prostoru, ale neodhalil nic než prázdnotu. Jenže na hladké podlaze, přesně uprostřed místnosti, ležela jedna jediná věc: čerstvě napsaný dopis na pergaminu.

Matějáš dopis zvedl. Papír byl teplý, jako by ho někdo právě teď držel v dlani. Písmo bylo Kryštofovo, ale slova nedávala smysl. Stálo tam pouze jedno krátké tvrzení: „Zdi jsou tenké, ale čas je hluboký. Vidím vás, jak stojíte za mým hřbetem, i když vy vidíte jen prach.“

Matějáš prudce otočil hlavu. Za ním stál jeho pomocník, vyděšený a zmatený. Nikdo jiný tam nebyl. Přesto Matějáš pocítil na své šíji studený průvan, jako by mu někdo právě teď vydechl do krku. Zvuk škrábání začal znovu, ale tentokrát nezněl z podlahy. Zněl zevnitř zdi.

Matějáš přiložil ucho k hladkému povrchu zdiva. Slyšel tlukot srdce. Nebylo to tlukot jeho vlastního, byl to zvuk hlubší, pomalejší, doprovázený tlumeným šeptáním, které znělo jako tisíce hlasů mluvících najednou v jazyce, který už dávno nikdo nepoužíval. Ruka s dopisem mu vypadla z prstů. Vteřinu poté se v místnosti rozlehlo jasné, čisté cinknutí skla, jako by někdo rozbil pohár, přestože v místnosti nebyl jediný předmět.

Matějáš utekl z domu a přísahal, že se do té místnosti už nikdy nevrátí. Doměly se sice s časem zaplnily životem, přišli do nich noví lidé, obchodníci a řemeslníci, ale ten konkrétní roh domu zůstal pro mnohé nepřístupný. Lidé začali vyprávět, že v určité hodině, kdy slunce dopadá pod zvlátným úhlem na fasádu, lze v oknech vidět postavu muže, který tam prostě stojí a dívá se dolů na ulici.

Kryštof nikdy nevyšel ven. Nikdy nebyl nalezen mrtvý, ani živý. Zůstal uvězněn v prostoru, který architekt sice nakreslil, ale který nepatřil do našeho světa. Matějáš do konce svých dnů hledal v plánech chybu, nějaký skrytý prostor, který by vysvětlil, kam písař zmizel. Nic nenašel.

Kdo dnes prochází kolem těchto stěn v centru Plzně, možná pocítí ten zvláštní chlad, který nepatří do letního dne. A pokud bude mít štěstí, uslyší v tichu domu tiché škrábání nehtu o dřevo, které stále volá o pomoc z místa, kam už není cesty zpět.

✦
Příběh se váže k památce Cingrošův dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)