Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Boží Muka Svaté Anny
  • Příběh: Boží muka svaté Anny

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Boží muka svaté Anny
Smyšlený příběh

Příběh: Boží muka svaté Anny

Příběh: Boží muka svaté Anny
❧

„Zatni ty svou pusu, nebo ti ji dám zašít do kůže!“ zasyčel Mikuláš a utiskl dlaní tvář svého společníka k chladnému kameni zdi.

Vzduch uvnitř malé kaple byl těžký, nasycený pachem starého vosku a vlhkého mrazu, který pronikal skrze škvíry v kamení. Světlo z jediného úzkého okna dopadalo šikmo na podlahu a vykreslovalo v prachu dlouhé, hrozivé stíny. Mikuláš nehleděl na svého sluhu, ale na pergamen v ruce. Písmena na něm byla rozsudkem pro celé jednoho panovnického rodu, tajným plánem, který měl změnit tvář celého kraje. Pokud by se tato zpráva dostala k nevhodným uším, krev by zaplavila cesty k Bechyni dříve, než by vyzněla ranní rosa.

Jeho prsty se třesly. Nebyl to strach z vykrytí, ale tíha rozhodnutí, které právě v tento moment činil. Jako muž z rodu Šternberků byl zvyklý rozhodovat o životech tisíců lidí, ale tentokrát se cítil jako malý hmyz zmrcený pod botou osudu. V koutě kaple stála socha svaté Anny. V té polštině světla vypadala téměř živá, její tvář byla v té době ještě barevná, s rty, které připomínaly skutečný lidský úsměv, a očima, které se zdály sledovat každý pohyb v místnosti.

Mikuláš dopřede věděl, že tento čin je zradou. Zrada však byla jedinou cestou, jak zachránit ty, na kterých mu záleželo. Pomalým pohybem přiložil pergamen k plamínku svíce. Oheň začal lísat okraj papíru, žrout lícovky a černý inkoust. V tu chvíli se však stalo něco, co v žádné z jeho knih nebývalo.

Zatímco plamen stoupal vzhůru, prostor kolem něj náhle ztichl. Zmizely zvuky větru bičující stěny kaple, zmizel i přetížený dech sluhu u jeho boku. V naprostém vakuu se ozval zvuk, který připomínal tiché, ale jasné zvonění tisíce malých skleněných kuliček. Mikuláš ztuhl. Podíval se na sochu svaté Anny a vtáhl do plic mrazivý vzduch, který najednou voněl po čerstvě rozkvétajících bílých liliích, přestože za okny vládla mrazivá zima.

Plamen svíce, který měl zničit důkazy, se nečekaně vyškubl vzhůru jako šíp. Nebyl to však obyčejný oheň. Světlo se změnilo v oslnivě bílý paprsek, který nežehl papír, ale prostupoval jím. Mikuláš pocítil, jak mu do hrudi proudí zvláštní teplo, jako by mu někdo položil ruku na srdce a tichým slovem mu přikázal zastavit.

V tom záručním světle přestal vidět pergamen. Viděl jen oči kamenné postavy. Nebyly to oči z kamene; byly to oči, které viděly hlouběji než k jeho kůži a kostem. Viděly jeho hřích, jeho strach a jeho zoufalé přání být jiným člověkem. V tom okamžiku Mikuláš nevíral v zázraky, ale věděl, že v tuto vteřinu je nucen pravdě pohlédnout do tváře.

Papír mu vyklouzl z prstů, ale nehořel. Dopadl na zem netknutý, jako by ho plamen nikdy nedotkl. Mikuláš klesl na kolena. Nebyla to modlitba, byla to kapitulace. Cítil, jak z něj vyprchává veškerá pýcha a ambice, které ho dopřivedly k tomuto tajnému místu. Zůstala jen prázdnota a zvláštní, tichý klid.

Když se světlo rozplynulo a zvuk lilií utichl, v kapli znovu zavál vícem víc mrazu. Mikuláš zvedl z podlahy pergamen. Podíval se na něj, pak na sochu, která nyní opět vypadala jako nehybný kousek barevného kamene, a pomalu dopis zložil. Už ho nezpálil. Už ho ani neodeslal.

Vykročil z kaple ven do šedého dne, přičemž v kapse nesl tajemství, které už nebylo zbraní, ale břemenem, které se rozhodl nést sám.

Kdo dnes stojí před tou kamennou postavou, možná uvidí jen vybledlé barvy a starý kámen, ale tichý šepot v mzech u základů kaple stále vypráví o muži, který přišel zničit pravdu a odešel s čistým svědomím.

✦
Příběh se váže k památce Boží muka svaté Anny Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)