Příběh: Vítkovec
Bylo to v pondělí ráno, kdy Martin zjistil, že jeho srdce už není jen pláštem půvabu a úskalí Vítkova, ale nesmírnou silou svazující jej s Annou. Rozhodl se, že pro tuto láska překonají všechny překážky, včetně rozdílů mezi jeho stavem a Anniným rodem.
Ve stínu starých borovic na okraji obory se objevila Anna. V jejím pohledu svítily slzy a úsměv zároveň, což vyjadřovalo nesčetná slova. „Není to bezpečné, Martin," promluvila tichým hlasem, při tom její ruka neúmyslně utkvěla v jeho paži.
„Ano je," odpověděl s úsmevem, který by mohl být posledním. „Ale bez tvého pohledu mi život není přežitelný." Okolo nich zvonily malinká rybka v klidném toku Dolského potoka, jejich tóny plné naděje.
„Můj otec nebude svolit," vydechla Anna. „Tvůj status ti umožňuje víc, než si myslíš."
Martin se naklonil a položil jemný polibek na její rty, smysluplné jako záře slunce prolínající tenkou mlhu obory. „Kdybychom věděli, co nás čeká dál," řekl tiše, „možná bychom si mohli svůj osud vyvolat."
„Nemohu zradit ani sebe, ani tebe," odvětila Anna s pláčícím hlasem. Ve stínu zámku vzniklo ticho, jen pošumění listí přerušované chůzí ptáků poskytovalo podpovrchovou hudbu jejich nejistoty.
Mladý rytíř si uvědomil složitost okolností. „Najdeme způsob, jak překonat všechny bariéry," ujišťoval ji s pevným pohledem. Ale za jeho slovy skrývala se obava.
„Věřím ti, Martin, ale na konci tohoto stísněného světa je zlato tak vzácné, jako věrný přítel," řekla Anna. Jeho srdce se jí zvedlo k ústům, aniž by někdo viděl.
Nejen jejich láskou, ale i tajemstvím Vítkova je naplnil pocit, že tam někde na hradním schodišti skrývá jejich budoucnost. Ale za jeho mramorovou povrchností byl klidnější úkol.
„Nechci se bát," řekla Anna předtím, než Martin pokynul k odchodu. „Ale ať už je cesta jakákoli—ty jsi mé srdce."
Dnešní svit zaplavil jejich tváře světlem, které připomínalo sliby neodolatelnosti. Přestože byla tajemství plná osudová místa kde se setkali a mnoho výzev je čekaly, Martin si uvědomil jednu pravdu—v jeho srdci zůstala Anna jako nezměrné světlo.
Dny plné bojů a rozhodnutí se zdály být daleko za nimi. Co by však skutečně mohli objevit na tomto místě, kde si vzpomínky a snahy mísily s každým deštivým denem?
Říká se, že v těch komnatách ještě dnes občas cítit láska, kterou nikdo jiný nezažil.