Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Beránka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Beránka
Smyšlený příběh

Příběh: Beránka

Poslouchejte příběh
Příběh: Beránka
❧

Prsty Tomáše Chýleho vězely hluboko v černozemi, zatímco se snažil z udusané hlíny uvolnit poslední kořen vinice, která už dávno nedávala plody, jaké by stály za řeč. Studený vítr se opíral do kamenné zdi usedlosti a přinášel s sebou pach blížícího se sněhu, který se v Dejvicích vždycky ohlašoval dřív než kdekoli jinde v okolí Prahy. Tomáš si odplivl do dlaní, aby zahnal jejich ztuhlost, a znovu se opřel do motyky. Dnes muselo být hotovo. Když se v roce 1815 upsal k nákupu Beránky, všichni na Malé Straně kroutili hlavami nad tím, proč vyměnil pohodlí měšťanského domu za hroudu země, která sice měla vznešené jméno po Pavlu Beránkovi, ale víc než víno z ní v posledních letech rostly jen dluhy a starosti.

Hospodyně Anna vyšla z branky a v zástěře nesla hrnek horké polévky, ze které se pářilo do šedivého odpoledne. Její kroky byly rychlé, rázné, přesně takové, jaké vyžadoval život na statku, kde se každá mince musela dvakrát obrátit, než se vydala dál.

Zase tu ryješ jako krtek, Tomáši, a přitom víš, že z téhle půdy už víc než kamení nevydolujeme, poznamenala a podala mu hrnek. Tomáš přijal teplo keramiky, která mu na moment rozehřála zkřehlé klouby. Půda není nikdy prázdná, Anno, jen si někdy dává na čas, než nám vrátí, co jsme do ní vložili, odpověděl a pohledem přejel po jihozápadním průčelí budovy, které díky péči předchozích majitelů stále drželo svou důstojnou tvář, i když hospodářské budovy kolem už volaly po opravě.

V ten moment se zpoza rohu vynořil soused, starý sedlák, jehož rodina v okolí hospodařila po generace. V očích měl jiskru škodolibosti, která se objevila pokaždé, když Tomáš zkoušel něco nového, třeba pěstovat čočku tam, kde dřív bývaly vinohrady. Slyšel jsem, že se ten váš Sofienhof, jak tomu někteří učenci chtějí říkat, pomalu mění v ovčín, posmíval se a opřel se o hůl. Zapomeňte na jména z knih, Beránka je a bude jen místem, kde se potí krev, a vy se tu brzy upotíte k smrti.

Tomáš se narovnal, až mu v zádech křuplo, a podíval se sousedovi přímo do tváře. Jestli je to místo pro krev, tak ji tu prolévám proto, aby moje děti nemusely jednou prosit o chleba, odpověděl klidně, i když se mu v hrdle stahoval vztek. Můj děd říkal, že dům není jen střecha a zdi, ale hlavně to, co v něm po tobě zbyde, až jednou složíš ruce do klína. A já chci, aby po nás zbylo něco víc než jen hromada dluhů a zapomenuté jméno.

Soused jen pohrdavě mávl rukou a odšoural se směrem k polím. Anna se na svého muže podívala a v jejích očích se zalesklo něco, co bylo víc než jen únava z celodenní dřiny. Věděla, že Tomáš nekoupil Beránku kvůli zisku z úrody, ale kvůli tomu, co pod tím vším cítil. Byla to neviditelná nit, která ho pojila k těm, co zde kdysi žili, co zde sázeli první keře v šestnáctém století a co zde jako on doufali v lepší zítřek.

Když se začalo stmívat, Tomáš zastrčil motyku do země a naposledy pohladil chladnou omítku domu. Věděl, že zítra bude muset vstát ještě před úsvitem, nakrmit koně a postarat se o krávy, které byly v téhle drsné době jistotou víc než jakákoliv úroda. Vstoupil do světnice, kde praskalo v krbu a vonělo čerstvé pečivo, a na okamžik se zastavil ve dveřích.

Podíval se na podlahu, kterou před lety vlastnoručně vyspravil, a pak na stěnu, kde se odráželo mihotavé světlo svíce. V tu chvíli si uvědomil, že všechna ta jména, která se zde vystřídala – od Kočvary až po jeho vlastní rodinu – jsou jen krátkými zastávkami v životě tohoto místa. Beránka nebyla jen hospodářství, byla to živá paměť, která se do něj vpíjela s každým zásahem motyky.

Když později v noci zhasl svíci, naposledy pohlédl z okna na obrysy budovy, která se v měsíčním světle zdála být mnohem pevnější než cokoli, co kdy postavil člověk. Věděl, že jednou odejde, ale kámen zůstane, a s ním i ozvěna všech těch, kteří zde věřili, že jejich práce má smysl. Do ticha noci jen šeptl větu, kterou nikdo jiný neslyšel, ale která jako by se vepsala do samotných základů usedlosti. Tady se nekončí, tady se jen předává dál, dokud poslední kámen neřekne pravdu o tom, kdo jsme tu byli.

✦
Příběh se váže k památce Beránka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)