Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Bolevec Čp. 30
  • Příběh: Bolevec čp. 30

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Bolevec čp. 30
Smyšlený příběh

Příběh: Bolevec čp. 30

Poslouchejte příběh
Příběh: Bolevec čp. 30
❧

Prsty se mi třesou, když přejíždím po chladném kamenném ostění, jehož drsnost mi pod kůži vkládá třísky dávných věků. Petr, rychtářův syn, vytrhl svíčku z mé ruky tak prudce, že plamen na okamžik zhasl a v chodbě domu číslo třicet zavládla tma hustá jako smůla. Slyším jen jeho těžký, přerývaný dech a vzdálené dunění vody, které se neozývá zvenčí, ale kdesi hluboko pod našima nohama. Vzduch zde dole páchne vlhkou hlínou a něčím kovovým, co mi připomíná krev na čerstvě nabroušeném ostří.

Pohni se, šeptl Petr, a jeho hlas se odrazil od nízkého stropu tak nepřirozeně, jako by nás tu bylo víc.

Uchopil jsem mosazný kruh skrytý v truhlářské výplni dveří, které vypadaly jako pevná stěna, a zatáhl. Ozvalo se skřípění kamene třoucího se o kámen, zvuk, který mi vryl husí kůži až ke kořenům vlasů. Před námi se otevřel úzký průchod, strmý a temný, vedoucí někam, kam světlo našich skromných lojových svící nedosahovalo. Podle legend, které kolovaly mezi boleveckými sousedy, tudy před lety prošel neznámý cizinec v černém plášti, muž, jehož tvář nikdo nespatřil, protože ji vždy halila kápě stínové barvy. Říkalo se, že nesl svitek, který neměl nikdy spatřit denní světlo, a že se za ním chodba navždy zavřela.

Sestoupili jsme po schodech, které byly vytesány přímo do rostlého podloží. Petr zastavil tak náhle, že jsem do něj narazil. Před námi stála kamenná deska, pokrytá vrypy, které se podobaly znamením, jež jsem vídával na starých církevních knihách, jenže tato byla křivolaká a znepokojivá. Petr přiložil dlaň na místo, kde se kámen zdál být teplejší než okolní stěny.

Tady to je, vydechl a jeho oči v odlesku svíce podivně zářily. Podívej se na ty otisky.

Na stěně, v místech, kde kámen nebyl hladký, se rýsovaly otisky lidských dlaní, hluboké a jasné, jako by se někdo pokoušel vtisknout svou bytost přímo do skály. Nebyly to rány dlátem. Bylo to, jako by se kámen v jednom okamžiku změnil v měkký jíl, aby zachytil zoufalé gesto někoho, kdo hledal cestu ven – nebo dovnitř. Zhluboka jsem se nadechl, ale plíce se mi naplnily jen prachem a tíživým tichem. V tu chvíli se ozvalo tiché, táhlé zašustění, jako když se otírá hedvábí o drsný povrch. Nebyl to vítr. V tomhle podzemí žádný vítr nebyl.

Petr se otočil, jeho tvář byla bledá jako vyprané plátno. Slyšels to? zeptal se, ale nečekal na mou odpověď. Znovu se ozvalo šustění, tentokrát blíž, přímo za našimi zády. Svíčka v mé ruce se zachvěla a zhasla. Zůstali jsme v naprosté tmě, uprostřed útrob domu, o kterém si lidé šeptali, že má dvě tváře – jednu pro světlo a druhou pro tajemství, která nemají být nikdy odhalena.

Zkusil jsem vykročit zpět ke schodům, ale moje noha nenarazila na kámen. Místo toho jsem cítil jen prázdnotu a chlad, který stoupal odnikud. Petr zmizel. Nebylo po něm ani stopy, ani zvuk jeho kroků, ani šepot. Zůstal jsem tam sám, v sevření stěn, které jako by se s každým mým nádechem pomalu přibližovaly. Vzal jsem do ruky křesadlo, ale než se mi podařilo vykřesat první jiskru, ucítil jsem na rameni dotek. Nebyla to ruka z masa a kostí, byla to chladná, nehybná tíha, která mě přitiskla k desce s podivnými vrypy.

Když se ráno vesničané v Bolevci probudili, dům čp. 30 stál na svém místě, nehybný a mlčenlivý jako vždy. Dveře byly pevně zavřené, portál zářil v ranním slunci a v truhlářských výplních nebylo po žádném pohybu ani památky. Jen na vnitřní straně kamenného ostění, hluboko v základech, zůstal otisk, který tam předtím nebyl – otisk dlaně, do které jako by se vpila veškerá tíha onoho tajemného prostoru. Každý, kdo dnes projde kolem domu čp. 30, cítí ten zvláštní, nevysvětlitelný tlak v zádech, jako by ho od prahu pozoroval někdo, kdo se z podzemí nikdy nevrátil.

✦
Příběh se váže k památce Bolevec čp. 30 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)