Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Bruntál

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Bruntál
Smyšlený příběh

Příběh: Bruntál

Poslouchejte příběh
Příběh: Bruntál
❧

Když se Markéta z Vrbna dotkla jeho ruky, zněl v arkádách zvon jako výstřel.

„Ty jsi šílená,“ sykl Jindřich z Kounicova, ale jeho prsty se neodtáhly. Byly teplé, jako by právě přišel z kovářské huště, a pod jeho koženými rukavicemi se prozradila jemnost, kterou nikdo nečekal. „Tvá otec mě nechá zavřít do temnice, jakmile to prozradíš.“

„Můj otec už mě zavřel,“ odsekla Markéta a přitáhla ho za paži do stínu sloupů. Nad jejich hlavami se rozkládalo zámecké nádvoří, kde rytíři Řádu německých rytířů cvičili s meči a sluhové roznesli zprávu o další bitvě, která se blížila. Vzduch voněl po dešti a čerstvě vytesaném dřevě – právě stavěli novou bránu k parkům, kde se scházeli milenci, jako oni.

Jindřich se usmál, ale bylo to jako maska. „Víš, co se stane, když tě někdo uvidí se mnou? Řád tě prohlásí za čarodějnici. A mě…“ Zavrtěl hlavou. „Po Bílém kopci už nikdo nechce mít německého rytíře na svém věno.“

„Já nejsem věno,“ řekla a položila mu dlaň na hrudník, kde se pod pláštěm prozradil rytmus jeho srdce. „Jsem dědička Vrbna. A ty… ty jsi syn člověka, který prodal své statky císařským sbírkám.“

„A ty jsi dcera muže, který podváděl na vážkách,“ odsekla ona. „Nejsme svatí, Markéto. Ale my se navzájem vidíme.“

V tom momentě se za nimi ozval hlas. „Pánové? Paní Markéta?“ Bylo to služebnictvo, které přinášelo víno na večerní hostinu. Jindřich se okamžitě vytrhl, ale Markéta zůstala stát, jako by ji kořeny dubů pod arkádami držely na místě. „Pojďte, pane z Kounicova. Jste hostem Řádu. Nemůžeme riskovat…“

„Riskovat?“ Jeho hlas zněl jako kámen. „Já riskuju všechno, když se vracím do tvého pokoje za zámkem, kde nikdo nevidí. Ale ty… ty riskuješ svou čest.“

„Možná,“ přiznala. „Ale co když ta čest není nic než další řetěz?“

V noci, kdy se Řád německých rytířů chystal na další tažení do Slezska, se Markéta proplížila ke svému oknu. Měsíc svítil přes zámecký park, kde se vlnily stíny soch – ty, které Řád dal postavit jako varování před „nečistotou duše“. Mezi nimi stál Jindřich, oblečený jen v košili, a čekal. „Jdeš?“ zeptal se tiše.

„Ne. Poslední noc,“ řekla a podala mu malý svitek. „Můj otec odjíždí na jednání s Habsburky. Zítra ráno odplouvá loď do Prahy. Budeš mít čas.“

„Kam?“ Jeho prsty se zavrtaly do jejího pláště.

„Kamkoli. Jen pryč. Řád tě bude hledat, až se dozví, že jsi zmizel. Ale já… já nemůžu.“

„Proč ne?“ Jeho hlas se zlomil. „Proč se nemůžeš vzít se mnou?“

„Protože jsem slíbila.“ Markéta se podívala na zámek, jehož okna se leskla jako oči strážců. „Slíbila jsem, že se provdám za muže, který udrží Vrbno v klanu. A ty… ty bys byl jen další oběť této války.“

Jindřich se odmlčel. Pak ji políbil – tvrdě, jako by chtěl vtisknout do jejího těla každý okamžik, který jim zbýval. „Pak si vzpomeň na mě, když budeš stát u okna a budeš čekat, až ti přivedou syna s jeho očima.“

Ráno byla Markéta na loďi do Prahy. Jindřich z Kounicova zmizel beze stopy. Řád německých rytířů nikdy nenašel jeho stopy, ale v zámeckých archivech se dochoval jeden list – datovaný rokem 1621, kdy se Markéta vdala za hraběte z Opavy. Na rubu byla napsána jen dvě slova: *„V parku pod dubem.“*

Dnes, když procházíte zámeckým parkem, může vás někdy zastavit vánice listí, která se zdá příliš silná pro jaro. A pokud se podíváte pod starý dub u Sala terrena, uvidíte vyrytá jména do kůry – *Markéta* a *Jindřich*. Nikdo neví, zda se kdy setkali znovu. Ale větrání, které se tam v létě zvedá, zní jako šepot dvou lidí, kteří si slíbili věčnost – a dostali jen jednu noc.

✦
Příběh se váže k památce Bruntál Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)