Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dobřany

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dobřany
Smyšlený příběh

Příběh: Dobřany

Příběh: Dobřany
❧

Poslední krok po schodech

Vězel se na prahu věže, prsty sklouzly z kamene, který držel jako záchranu, a teď mu zbylo jen pustit se. Pod ním se rozkládalo předhradí, tmavé jako špatně vysušená krev, a z dálky přicházel zvuk kladiv – ne z řemeslnic, nýbrž z kopí. *Znovu.* Nikdo nedokázal vysvětlit, proč se husité vraceli. Měli už všechno. Ale něco tu ještě bylo. Něco, co se nedalo vzít ani spálit.

„Já ti to nedám, Hynko!“ zařval a jeho hlas se ztratil v hluku větru, který stoupal z údolí jako žal. „To není tvůj poklad!“

Hynko z Dobrušky se nepodíval nahoru. Místo toho sevřel v ruce kůži, do které byl vyšíván erb rodiny – orel s roztaženými křídly, které se v plamenech rozplývaly jako vosk. „Víš, co říkají lidé, když něco necháš ležet v zemi?“ zeptal se klidně, jako by mluvil o počasí. „Říkají, že to je pro Boha. Ale ty víš, že to není pravda. Bohu stačí kámen a prázdná hrobka. My ale potřebujeme něco víc.“

Vězel sevřel zuby. Věděl, že Hynko má pravdu. Věděl, že když se pokusí utéct, zůstanou tu jen popel a prázdné hrnce. Ale ten poklad… ty mince, ty korouhve, ty zlaté řetězy, které visely na stěnách jako mrtví ptáci – to byl jeho dědictví. Jeho otcovo, dědečkovo. A teď to vše Hynko chtěl odvézt do Třebechova, kde ho rozebírají na drobné, aby zaplatili vojáky, kteří jim nedávno vyrabovali stáj.

„Už jsi jednou prohrál, Hynko,“ sykl. „Když jsi nechal spálit most. Když ses nechal přemluvit, že je lepší se skrýt než bojovat. A teď to chceš udělat znovu.“

Hynko zvedl hlavu, ačkoli věděl, že je to marné. „Ten most jsem nechal spálit, protože jsem věděl, že nepřátelé přijdou odzadu. A teď nechám vzít poklad, protože víš, že ho nikdo jiný nechce. Ty jsi poslední, kdo tu zůstane. A já ti dávám volbu: buď ho vezmu, nebo ho necháš ležet v zemi, dokud ho někdo nenajde. Ale já ti dávám slovo – já ho nikdy neprodám.“

Vězel se odhodlal. Skočil.

Dole ho čekala hlína, která se mu přilnula k botám jako špinavý sněhový kaluž. Když se zvedl, Hynko už stál u koní, které čekala na cestě do údolí. „Jdi,“ řekl. „Zůstaň tady. Nikdo tě nechce. Ale já ti dávám čas. Do zítra. Pak přijdou a vezmou všechen kámen po kameni, abys neměl ani kde spát.“

Vězel se nepohnul. Dýchal. Vůně spáleného dřeva a vlhké země se míhaly v jeho nose, jako by mu někdo vdechoval minulost přímo do plic. Za chvíli se rozsvítí ohně. Za chvíli přijde dav a začne křičet, že tu není nic, co by se stálo jejich úsilí. Ale on věděl, že lhali. Věděl, že někde pod těmito zdi leží věci, které by mohly koupit celé panství. A že někdo je jednoho dne najde.

Když se Hynko otočil a odjel, Vězel zůstával stát. Slyšel, jak se dál v lese rozchvějí ptáci – varovali před něčím, co se blíží. Nebo před něčím, co už tu bylo.

Vrátil se ke schodům. Tentokrát neproskákal, ale šel po nich pomalu, jako by každý krok byl posledním. Když dosáhl vrcholu věže, zastavil se. V dálce se jižnějším směrem rýsovaly černé siluety horských hřbetů. Někde tam, v hlubokých dolinách, leželo to, co Hynko chtěl. Ale on to už nikdy neuvidí.

Poslední slova, která řekl, byla pro sebe: *„Nechci být posledním.“*

Ale byl. A když zítra přijdou, najdou jen prázdné hrnce a kameny, které se nikdy nesnesou zpět do původní podoby. Jen ty, které pamatují. A ty, které zapomenou.

✦
Příběh se váže k památce Dobřany Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)