Příběh: Domy čp. 150, 151

**Když jsem otevřel sklepní dveře, vůně vlhkého kamene a něčeho staršího, jako by se zdi potily minulostí, mi stoupla do krku a zadržela dech.** „Tady to bylo, ne?“ zeptal se za mnou Jan Kovář, jeho hlas tlumený jako šepot v kostele. Měl v ruce starou, vybledlou mapu, kterou mi…