Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Svrčov

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Svrčov
Smyšlený příběh

Příběh: Svrčov

Příběh: Svrčov
❧

Krev na kamenech

Během posledního úderu se Zikmund z Násilé držel zubů, prsty mu ztrácely oporu v rozbitých dlažbách a v uších mu zuřil řev, jako by mu je někdo vyplnil ohněm. Pod ním se Bečva valila černá jako čerstvá rána, ale na hradě už nebylo nic čerstvého. Jen prach, krev a ticho, které přicházelo v útržcích mezi výstřely praku a křikem zraněných.

„Poslední šíp!“ zahřměl za ním Jindřich z Hranic, jeho hlas se zlomil, ale meč ještě držel vztyčený. „Když padne věž, padneme všichni!“

Zikmund se napřímil, nohy mu hořely jako po bláznivém běhu, ale nedal to nijak znát. Věděl, že když teď ustoupí, bude to jako kdyby propíchl vlastní štít. Věž nad řekou, ta úzká, jako hrobka pro šílence, se chvěla pod údery uherských praku. Dřevo praskalo jako suché kosti, a on slyšel, jak se za ním někdo modlí – ne k Bohu, ale k čertu, aby mu dál držel paži. *Já bych radši modlil k Bohu,* pomyslel si, ale nepohnul rty.

„Zikmunde!“ To byl Mikuláš, jeho nejmladší, který se držel za bok, odkud mu stékala krev. „Uteč! Já držím!“

„A nechám tě tady jako psa?“ Zikmund se otočil, chytil ho za paži a přitáhl k sobě. „Poslouchej mě dobře. Když spustíš lano, skočíš dolů a běžíš k Bečvě. Tam je loď – čeká na tebe.“

„A ty?“

„A já zůstanu.“ Neřekl *umřu*, protože slovo mělo váhu, kterou si nezasloužil. „Ale ty musíš dát vědět olomouckému vojsku, kde jsme. Rychle!“

Mikuláš se ještě jednou podíval na věž, jak se její poslední patro propadalo do prázdna, a pak kývl. Zikmund mu strčil do ruky svazek klíčů – od sklepa, od komor, od toho, co zbylo z pokladnice. „Vezmi si to. A když už budeš v Olomouci, řekni jim, že jsem padl jako pes, ale že jsem držel.“

„Neřeknu to!“ Mikuláš ho chytil za rameno, ale Zikmund ho odstrčil.

„Řekneš. Protože to je pravda.“

Lano se sypalo z věže jako hadí šupiny. Zikmund sáhl po meči, ale zbytek mu byl už jedno. Když se Mikuláš svezl dolů, on se ještě jednou podíval na Bečvu, na její černé víry, a pak se obrátil k poslednímu bojovníku, který ještě stál vedle něj.

„Za mě!“ zařval.

A pak už byl jenom šum, prach a ten poslední, ostrý úder, který mu rozbil hrudník.

---

Když později, dlouho poté, kdy se z hradu stal jen hromada kamenů a vzpomínka, někdo našel jeho kostru mezi zbytky věže, ležela tam vedle něj ještě jedna věc: rozbitý štít s vyrytým jménem, které už nikdo neznal. A na kamenech, které mu ještě teplem stékala krev, zůstal otisk ruky – jako by chtěl ukázat, kde byl ten okamžik, kdy se rozhodl padnout.

Dnes tam stojí jenom zřícenina, a když vítr vane z Bečvy, zdá se, že šeptá něco o odvaze, která byla větší než strach. Ale ty kameny to neřeknou nikomu. Musíš tam přijít sám a poslechnout.

✦
Příběh se váže k památce Svrčov Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)