Příběh: Zámek Jilemnice

**„Ty mi slíbil jsi, že nikdo nepozná.“** Její prsty se zaklesly do brokátu šatů, když se v zrcadle odrazil jeho obličej — bledý jako vápno, oči plné něčeho, co se nedalo pojmenovat. *„Já vím, co říkáš, ale já nemůžu jinak.“* Jeho hlas zněl jako list papíru, který se trhá. *„Můj…