Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Starobrněnský Klášter
  • Příběh: Starobrněnský klášter

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Starobrněnský klášter
Smyšlený příběh

Příběh: Starobrněnský klášter

Příběh: Starobrněnský klášter
❧

Ruka se jí třásla, když rozvinula pergamen. Vzduch v skriptoriu voněl po starém dřevě, plesnivých knížkách a něčím jiným – jako by se za zdmi zdvihalo něco, co se nesmí jménem říci. Světlo z úzkého okna padalo na slova psaná černou, téměř krví, a sestry Veronika z Lipé se zdálo, že ji písmena pozorují. *„Kdo čte toto, čte smrt.“* První řádek ji jako bič ránil. Dál už nic nebylo. Stránka se končila, jako by kopírista náhle ztratil hlas.

Veronika se podívala přes rameno. Ve dveřích stála matka představená, její stín dlouhý jako meč. *„Sestra, co tam máš?“*

„Nic, matko.“ Veronika pergamen rychle skryla za zády, ale její prsty se zasekly v drsné textuře papíru. *„Jen… kontroluji inventář.“*

Matka představená vstoupila dovnitř, její sandály šustily po kamenných dlaždicích. *„Před týdnem jsi přišla se stejnou výmluvou. A předtím.“* Její hlas byl klidný, ale Veronika slyšela pod ním něco jako kov, který se ohýbá. *„Co se ti zdá, když čteš?“*

„Že… že některé knihy by měly zůstat zavřené.“ Veronika se usmála, ale ústa se jí nepohnula. *„Jako ty, které nesmíme dotknout.“*

Matka představená se naklonila, její stín padl přes Veroniku jako stín křídla. *„Ty jsi byla vybrána, abys je hlídala. Ne abys je čítala.“*

Veronika věděla, že tohle je její poslední šance. *„Ale co když je to Bůh, kdo mě volá?“*

Dveře se za nimi slyšně zavřely. *„Bůh mluví skrz modlitby, ne skrz zakázané rukopisy. Ty jsi tu, abys strážila, ne abys hledala.“*

Když matka představená odešla, Veronika zůstala sama s pergamenem v ruce. Slova na něm se zdála žít vlastním životem, jako by ji pozorovala z temnoty stránky. *„Kdo čte toto, čte smrt.“* Co to znamenalo? Smrt duše? Smrt těla? Nebo něco horšího – smrt víry?

V tom okamžiku uslyšela kroky. Rychle pergamen schovala do rukávu a zamaskovala se do modlitební pozice. *„Pán Bůh, ochraň nás před pokušením…“*

Dveře se opět otevřely. Tentokrát to byl bratr Václav, kněz z klášterního kostela, jeho tvář osvětlena svícnem. *„Sestra, matka představená tě hledá. Říká, že jsi zmizela.“*

Veronika se zvedla, ale její ruce se potily. *„Jsem tady. Jen jsem… meditovala.“*

Václav ji pozoroval s podezřením. *„Medituješ moc často u těch knih.“*

„Jsou… posvátné,“ šeptla Veronika.

„Posvátné knihy se nečtou v tajnosti.“ Václav se naklonil. *„Co víš o tom, co se stalo s sestrou Markétou?“*

Veronika se zastavila, jako by ji rána zasáhla. *„Co se stalo?“*

„Zmizela před měsícem. Nalezli ji u staré kaple za klášterem. Držela v ruce pergamen. A byla… mrtvá.“*

Veronika pocítila, jak se jí ledem táhne pod kůží. *„Co na něm bylo napsáno?“*

Václav ji chytil za zápěstí. *„To je právě to, co nikdo neví. Knihy byly spáleny. Ale matka představená říká, že ty jsi poslední, kdo s nimi byl.“*

Tou noc Veronika nemohla spát. V posteli se jí zdálo, že ji někdo volá z hlubin kostela. *„Pojď… pojď…“* Její srdce bušilo jako bláznivé. Když se konečně odvážila vstát, obula si sandály a vyšla ven. Měsíc svítil přes starobrněnské zdi, a vzduch voněl po vlhké zemi a starých kamenech.

Kaple za klášterem byla opuštěná, její stěny pokryty mechem. Veronika se zastavila u dveří, které se zdály být zavřené věky. *„Sestra Markéta…“* šeptala. *„Co jsi našla?“*

Ruka se jí dotkla kování. Dveře se otevřely samy od sebe.

Uvnitř bylo temno, ale její oči se postupně přizpůsobily. Na oltáři ležel pergamen, rozložený jako mrtvola. *„Kdo čte toto, čte smrt.“* První řádek byl stejně jako ten, který našla v skriptoriu. Ale dál už to nebylo písmo. Byly to obrázky – symboly, které Veronika nikdy neviděla. Černé kruhy, které se zdály sát světlo. A uprostřed – žena s očima jako propast.

Veronika se pokusila křičet, ale z jejího hrdla vyšel jen chraplavý zvuk. *„Co to je?“*

Náhle se dveře za ní zavřely. *„To je to, co ti ukázal Satan,“*

Otočila se. Ve stínu stála matka představená, ale její oči svítily jako uhlíky. *„Ty jsi byla vybrána, abys to viděla. Ale ne abys přežila.“*

Veronika se pokusila utéct, ale nohy se jí podváděly. *„Proč?“*

„Protože některá tajemství nesmí přežít ani ty, kdo je hledají.“ Matka představená vztyčila ruku. *„Jdi s pokojem, sestra. Tvé duše už není potřeba.“*

Poslední, co Veronika slyšela, byl zvuk – jako by se za ní něco roztrhlo. Potom přišla tma.

Ráno ji našli u kaple, obklopenou pergameny, které se rozpadávaly na prach. V ruce držela poslední slovo: *„Neboj se.“*

Až do dneška nikdo neví, co bylo v těch rukopisech napsáno. Ale když večer procházíte Starobrněnským klášterem a uslyšíte šustění pergamenu za zdmi, nezapomeňte – některá tajemství spí v kameních. A někdy se probudí.

✦
Příběh se váže k památce Starobrněnský klášter Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)