Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Újezdská Brána
  • Příběh: Újezdská brána

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Újezdská brána
Smyšlený příběh

Příběh: Újezdská brána

Příběh: Újezdská brána
❧

Krev na prahu

Když se Markvart z Újezdské ulice pokusil vtáhnout do brány osla s plným vozem piva, zjistil, že jeden ze tří oblouků je zamčený. Železná pouta, zakalená rzí, visela na kamenném prahu jako zbytek něčeho, co už dávno nemělo smysl. *„Cože to za blábolení, Jindřichu?“*, zařval na strážce, který mu mával rukou, aby se vrátil. *„Brány jsou otevřené!“*

Jindřich však jen stál, tváří k zdi, a jeho dlaně se třásly. *„Ne pro tebe, pane Markvarte. Pro něj.“* Ukázal prstem k dolnímu průchodu, kde se ve stínu pod obloukem zdálo, že se něco hýbe. *„Viděl jsem ho včera večer. Stál tam jako socha a díval se na mě.“*

Markvart se usmál. *„Jsi unavený, chlapče. Víno ti zamračilo rozum.“* Ale když se ohlédl, uviděl na dlažbě před bránou čerstvé stopy – ne od bot, nýbrž od něčeho, co nemělo paty. *„Jindřišku, co to bylo?“*

Strážce se nepohnul. *„Nevím. Ale když jsem se pokusil zavřít bránu, klíč se mi v ruce rozpadl na prášek.“*

---

Téhož dne, když se za soumraku procházel po Újezdě kněz Václav z Vyšehradu, slyšel ze dálky zvuk, který ho zaledověl. Nebylo to kopyto, nebylo to koňské krokytání – bylo to, jako by se něco táhlo po kamenech, jako by se brána sama otevřela a něco z ní vycházelo. *„Pánbuže…“* zašeptal, když uviděl postavu v černém plášti, která se pohybovala proti větru, aniž by se její roucho hýbalo. *„Kdo jsi?“*

Postava se otočila. *„Jsem ten, kdo čeká.“* A pak se rozplynula v páře, který vycházel z kamene, jako by brána sama dýchala.

Ráno byl Jindřich nalezen mrtvý u zdi, tváří dolů, s ústy plnými prachu. Na jeho hrudi byla vyryta jediná slova: *„Nezavírej.“* Markvart, který se pokusil bránu zavřít, aby se vyhnul dalšímu strachu, našel své ruce pokryté červenými skvrnami, jako by ho něco kouslo. *„To není lidské,“*, šeptal si, když se díval na stopy u brány – tentokrát byly hlubší, jako by je zanechal někdo, kdo neměl tělo, ale jen stín.

A když se později vrátil kněz Václav, aby se pomodlil za duši mrtvého strážce, našel na prahu brány malý železný klíč. *„Ten jsem nikdy neviděl,“*, prohlásil. *„Ale brána se otevřela sama.“*

Dnes, kdy brána zmizela pod domy Malé Strany a její stopy jsou jen v suterénech, někdy v noci slyší obyvatelé šepot u zdi. *„Nezavírej.“* A když se podívají, uvidí na kamenech čerstvé stopy – jako by něco stále čekalo, až se brána znovu otevře.

✦
Příběh se váže k památce Újezdská brána Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)