Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Jana Křtitele (Frýdek)
  • Příběh: Kostel svatého Jana Křtitele (Frýdek)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Jana Křtitele (Frýdek)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Jana Křtitele (Frýdek)

Příběh: Kostel svatého Jana Křtitele (Frýdek)
❧

Když se Matěj z Frýdku dotkl zdi, praskla mu pod prsty jako led na Ostravici.

Ne že by chtěl — jen se mu z ruky vyklouzl konec svíčky, a když se sklonil, aby ji zhasl, prsty se mu dotkly kamene. A najednou byl tam ten prasklý zvuk, jako by se mu do dlaně vrátilo dětství, kdy si hrál na hradních zříceninách a matka mu varovala: *„Neboj se, synku, ale nedotýkej se starých zdí. Ty mají paměť.“* Teď si uvědomil, že ta zdi opravdu něco pamatuje. A že mu teď něco říká.

Matěj se vzpamatoval až když ucítil, jak mu z prstů kapají kapky vody. Na kameni, kde ho dotkl, se zformovala vlhká skvrna, jako by někdo přitiskl prst k oknu a dýchal na sklo. *„Pánové, co se děje?“*, zasyčel. Kolem něj stáli tři muži v černých pláštích, farářův služebník a dva měšťané z radnice. *„Nic, pane Matěji,“* odvětil starší z nich, ale jeho oči se vyhýbaly jeho pohledu. *„Jen se vám svíčka rozkmitala.“*

Ale Matěj věděl, že lžou. Věděl to proto, že na té skvrně se začaly objevovat písmena. Ne jako by je někdo napsal, ale jako by se z kamene vyvalily. *„Já… já nic nevidím,“* zamumlal jeden z radních, ale Matěj už čitelně rozpoznal: *„Pomoc.“*

Vtom se ozval zvuk, který nikdo nečekal. Bylo to jako šepot, ale hlubší, jako by ho nesla sama zdi kostela. *„Matěji…“* Znělo to jako jeho vlastní jméno, ale pronášelo ho něco, co nemělo hlasivky. *„Matěji, ty jsi mi slíbil…“*

On jim slíbil. Před deseti lety, když ho chytili, jak krádeží naplňuje vánoční koš na chudé, a farář ho donutil klanět se před oltářem, aby mu odpustili. *„Nikdy nebudu lhát,“* šeptal tehdy, *„a nikdy nebudu ukrývat, co vidím.“* Tehdy mu farář řekl: *„Tak se modli, aby ti nikdy nic neukázalo.“*

A teď se mu to stalo.

Kapka vody mu stékala po zápěstí, ale na kameni už nebylo písmeno *P*. Bylo tam teď celé slovo: *„PŘÍZNĚ.“*

Matěj se rozběhl. Za sebou slyšel volání, ale jeho nohy ho nesly jako by ho tahaly neviditelné provazy. Dveře do kostela byly zavřené, ale on věděl, kam jít. Do kaple svaté Anny. Tam, kde se dochovala ta stará klenba, kde se vzduch v létě nehýbe a v zimě voní po vosku a starých knížkách.

Když vstoupil, bylo tam ticho. Ale ne to ticho, které zná — to bylo jako absence zvuku. Tady byl zvuk přítomný, jen ho nikdo neslyšel. Jako by kostel dýchal.

A pak ho viděl.

Na oltáři, tam kde svítila jen jedna svíčka, stál muž v šedém rouchu. Nebyl to farář, ani žádný z mrtvých, které Matěj zná. Byl to on sám. Ale starší. A v rukou držel kalich, ten starý, který říkají „luterský“. *„Ty jsi mi slíbil, že to neuděláš,“* řekl muž s Matějovým hlasem. *„Ale ty jsi lhal. Jako vždy.“*

Matěj se pokusil mluvit, ale z jeho hrdla vylezl jen kašel. *„Kdo… kdo jste?“*

Muž se usmál. *„Já jsem ten, kdo ti dává šanci.“* A pak vztyčil kalich. *„Pij. A pak řekni pravdu.“*

Matěj se chtěl odvrátit, ale nohy ho držely. Když se dotkl kalicha, byl ledový. A když ho vzal k ústům, byl plný vody. Ale když ji polkl, ucítil chuť krve.

A pak viděl.

Viděl celý Frýdek, jak hoří. Viděl faráře Wolfa, jak se modlí nad popelářskými lopatami. Viděl sebe, jak stojí u radnice a podepisuje dokumenty, které nikdy neměl podepsat. Viděl svou manželku, jak mu říká: *„Ty jsi mi slíbil, že to skončí.“*

A pak viděl sebe, jak utíká. Utíká z kostela, utíká z města, utíká z vlastního života. A když se probudil, ležel na prahu kaple svaté Anny, s prasklým kamenem v ruce a s tím slovem vyryté do dlaně: *„PŘÍZNĚ.“*

Když se vzpamatoval, bylo kolem něj prázdno. Ale na oltáři ležela svíčka. Nová. Neopálená.

A v kapli svaté Anny se klenba nad ním začínala třást.

Matěj nikdy neřekl, co se tam stalo. Ale od té doby chodí do kostela každý čtvrtek. A když se dotkne té zdi, nic se neděje. Jen někdy, když je tma a kostel spí, slyší šepot za sebou: *„Něco jsi zapomněl, Matěji.“*

A on ví, že to pravda. Protože každý čtvrtek přináší novou svíčku. A nikdy ji neopálí.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Jana Křtitele (Frýdek) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)