Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Prokopa (Žďár Nad Sázavou 1)
  • Příběh: Kostel svatého Prokopa (Žďár nad Sázavou 1)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Prokopa (Žďár nad Sázavou 1)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Prokopa (Žďár nad Sázavou 1)

Příběh: Kostel svatého Prokopa (Žďár nad Sázavou 1)
❧

Když se Jan z Rožmitálu dotkl kamene, praskla mu v ruce skořápka.

Byla plná něčeho, co svítilo jako voda po bouři. Než stačil zareagovat, muži kolem něj zamrzli s meči v rukou, jako by se náhle ocitli v hlubokém snu. Jen on slyšel, jak skořápka šustí, když ji nechá spadnout na dlažbu. *Tady. Teď.* Tohle nebyla náhoda. Nikdy nebyla.

Jan se sklonil, aby ji zvedl, ale když se dotkl jejího vnitřku, ucítil nečekanou vlhkost. Jako by v ní bylo moře. A pak uslyšel hlas – ne zevnitř kostela, nýbrž z kamene pod jeho dlaní, jako by muříny mluvily skrze dlažbu. *„Nesmíš ji vzít.“*

Věděl, že to není jeho rozum. Věděl, že to není ani kostel, který se nad ním tyčí s vysokými gotickými okny, skrze která proniká světlo, které se lomí jako sklo naplněné dušemi. Ale když se podíval nahoru, viděl něco, co tam nemělo být: nad hlavami mužů se zdálo, že se stropy kostela rozestupují, jako by se vzduch stával průhledným. A v tom průhledu se mu zdálo, že vidí vlastní duši – malou, zranitelnou věc, která se snaží uniknout z jeho hrudi.

„Pánové,“ řekl chraplavě, „něco se děje.“

Nikdo mu neodpověděl. Muži stáli jako sochy, jen jejich oči se pohybovaly – ne na něj, nýbrž někam za něj. Jako by viděli to, co on viděl: stín, který se pomalu odděloval od jeho těla a plul směrem k oltáři svatého Prokopa. Stín, který se zdál být živý.

Jan se zvedl, ruce mu třásly. Věděl, že by měl běžet, ale nohy ho nesly k bočnímu portálu, kde se vcházelo do kostela. Když prošel dveřmi, ucítil vůni starého dřeva a něčeho jiného – jako by vzduch byl nasycený něčím, co už dávno nemělo být na tomto světě. Kaple svaté Barbory byla prázdná, ale na stěně nad oltářem se zdálo, že se barva pomalu pohybuje, jako by ji někdo maloval právě teď.

„Kdo jsi?“ zeptal se hlasitě, i když věděl, že odpověď nebude.

Ale odpověď přišla. Ne slovy, nýbrž dotykem: něco mu lehce dotklo rameno. Když se otočil, tam nikdo nebyl. Jen na dlažbě ležela ta skořápka – větší než předtím, jako by se naplnila něčím, co nebylo mořská voda. A v ní se odráželo jeho vlastní obličej, ale starší, unavenější, jako by patřilo někomu, kdo už dlouho zemřel.

Jan z Rožmitála se posadil na kolena. Věděl, že tohle není sen. Věděl, že tohle není ani kostel, jak ho zná. Ale když se podíval na oltář, uviděl tam něco, co tam nemělo být: malou dřevěnou sošku, kterou nikdy předtím neviděl. Byla to postava muže s knihou v ruce, ale tvář měla rozmazanou, jako by ji někdo snažil smazat.

„Proč?“ vydechl.

Skořápka se otevřela. A z ní vystoupilo světlo.

Když Jan z Rožmitála otevřel oči, ležel na dlažbě před kostelem. Muži, kteří ho doprovázeli, stáli nad ním s vytrženými meči, jako by se právě probudili z dlouhého spánku. Nikdo si nepamatoval nic z toho, co se stalo uvnitř. Jen on.

A když se podíval na svou dlaně, bylo na ní ještě trochu vlhkosti. Jako by mu někdo nechal něco na památku.

Kostel svatého Prokopa stál nad Sázavou, jak stál po staletí. Ale někdo, kdo vstoupí dovnitř a nechá se unést jeho tajemstvím, už nikdy nebude stejný. A někdy, když vítr vane přes kameny, šeptá se, že tam uvnitř něco ještě čeká – na ty, kteří se odváží zůstat déle, než jim srdce dovolí.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Prokopa (Žďár nad Sázavou 1) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)