Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Rocha (Petrovice)
  • Příběh: Kostel svatého Rocha (Petrovice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Rocha (Petrovice)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Rocha (Petrovice)

Příběh: Kostel svatého Rocha (Petrovice)
❧

Když jsem otevřel dveře, voněl to po starých svíčkách a vlhkém dřevu, a na okamžik jsem si myslel, že slyším šepot.

Nebylo tam nikdo. Jen já, Jan Matěj, a ten kostel svatého Rocha, který stál jako by ho nikdo nechal na pokoji už sto let. Můj otec by říkal, že se mi zjevila morová duše. Ale já jsem věděl, že to není mor, který mě pronásleduje. Bylo to něco horšího.

Posadil jsem se na lavici uprostřed lodi, kde slunce neproniká ani v poledne, a položil ruce na kolena. Teplé, jako by mě někdo před chvílí držel. *Kdo?* Otázka se mi vynořila sama, jako by ji někdo do mě vtiskl. Zvedl jsem hlavu a podíval se k oltáři. Tam, kde stál obraz svatého Rocha s holubicí v ruce, se zdálo, že se světlo z okna nad hlavicí lomí jinak než jindy. Jakoby se tam něco pohybovalo.

„Ty jsi tu ještě?“ zeptal jsem se nahlas.

Odpovědi jsem se nedočkal. Ale když jsem se podíval dolů, na dlažbu, tam ležela malá, téměř nepostřehnutelná skvrna. Jako by někdo rozlil vodu a okamžitě ji utřel. Jenže voda by tu neměla být. Kostel byl suchý, vzduch těžký, ale nevlhký.

Vstal jsem a přistoupil blíže. Na dlaždici, která byla z nějakého tmavého, lesklého kamene, jsem zahlédl vyryté písmeno. M. Malé, jako by ho tam někdo zanechal prstem. Nebo nehtem.

„Kdo jsi?“ opakoval jsem.

Znovu jsem slyšel ten šepot. Tentokrát zřejměji. Přišel od oltáře, ale neod obrazu svatého Rocha. Od té skříňky u pravé stěny, kde kněží uchovávají svátosti. Když jsem se k ní přiblížil, dveře byly nepatrně otevřené. Jako by někdo právě vyšel.

Vnitřek skříňky byl prázdný. Jen na dně ležela malá, vybledlá kniha v koženém vazbě. Když jsem ji vzal do ruky, voněla po prachu a něčem sladce hořkém, jako by ji někdo dlouho držel v ústech. Na první stránce bylo napsáno: *„Pro ty, kteří zapomněli, co je hřích.“*

Otevřel jsem ji. První větou bylo: *„Já jsem Matěj, syn faráře z Petrovic. A já jsem zradil.“*

Stránky byly plné drobného písma, ale já jsem nečetl. Vtom jsem pocítil, jak se vzduch v kostele změnilo. Stal se těžší, jako by se do něj někdo vrátil. Zvedl jsem hlavu – a uprostřed lodi, tam kde jsem seděl, stála postava v černém plášti. Nebyla vysoká, ale když jsem se na ni podíval, cítil jsem, jak mi ledová ruka stiskne srdce.

„Ty jsi ten, kdo mi to přinesl,“ řekl jsem. „Ty jsi ten, kdo mi ukázal tu skvrnu.“

Postava neodpověděla. Jen se pomalu otočila a ukázala na dveře. Za jejími zády se zdálo, že se kostel rozrostl – jako by stěny měly oči a dívaly se na mě.

„Proč?“ zeptal jsem se. „Proč teď?“

Ale dveře byly už zavřené. A já jsem tu knížku stále držel v ruce, zatímco venku, za zdmi, se rozednívalo.

Když jsem vyšel ven, na prahu jsem zahlédl na kamenném prahu další písmeno. Tentokrát A. Jako by někdo dokončoval slovo, které jsem měl najít.

Nebo jako by někdo dokončoval mé jméno.

Vrátil jsem se do kostela. Knihu jsem nechal na oltáři. A když jsem se podíval na ten vyryté M na dlaždici, byl tam už také A.

Teď už tu je jen otázka: kdo je ten druhý? A proč mě hledá v tomto kostele, kde nikdo jiný než já nikdy nic neviděl?

Když jsem odcházel, zůstal jsem stát u dveří a podíval se na věž, která se tyčila nad Petrovicemi. Někde v jejích zdivích, mezi kameny, které tu ležely už před třiceti lety, musel být odpověď. Ale já jsem věděl, že ji najdu až tehdy, když budu mít odvahu se vrátit – a tentokrát neopustit dveře zavřenými.

Protože někdo čeká. A kostel svatého Rocha nikdy nespolí.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Rocha (Petrovice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)