Příběh: kaple svaté Markéty (Prachatice II)

**Voda mu stékala po tváři, ale neplakal.** Jenom stál a díval se na vlastní dlaně, které se třásly jako osikové listy v zimním větru. *Karel Vejvoda* – tak ho v lázních oslovovali, i když jeho pravé jméno už nikdo neznal – měl v kapse prázdný obálku, zkroucenou jako hadí kůže.…