Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kaple Svatého Jana Nepomuckého V Nymburce
  • Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého v Nymburce

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kaple svatého Jana Nepomuckého v Nymburce
Smyšlený příběh

Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého v Nymburce

Příběh: kaple svatého Jana Nepomuckého v Nymburce
❧

Když se Jan z Kolína dotkl zdi, praskla mu v prstech stará cihla jako sušený chléb a uvnitř našel malý, zrezivělý hřebík.

Bylo to v ten okamžik, kdy už se chtěl obrátit a odejít. Voda z Labe stékala po kamenech jako černé vlasy mrtvých, a on tu stál před kaplí, kde se mu před týdnem zdálo, že ho někdo volá. Teď už věděl, že to byl jen vítr v trhlinách zdí, ale přesto se nedokázal odtrhnout. Ruce mu třásly, ne od zimy – od toho, co se mu přihodilo včera v lese.

„Proč tady ještě stojíš, synu?“ ozval se za ním hlas, hluboký a takový, jako by ho nesl ne z ústa, ale z hlubin něčeho starého. Jan se obrátil, ale nikdo tam nebyl. Jen starý dominikánský mrtvý klášter, jehož zbytky se tyčily za kaplí jako zub bez kořene. „Jsi tu kvůli tomu, co jsi udělal, nebo kvůli tomu, co jsi *neudělal*?“ pokračoval hlas, a teď už to znělo jako šeptání za zády.

Jan z Kolína sevřel pěst. Včera v lese u Nymburka našel mrtvého muže – jednoho z krádežných oddílů, kteří vyrabovali vesnice. Muž ležel mezi keři, s rozbitou lebkou a v ruce držel Janův nož. On sám si nepamatoval, jak se tam dostal. Jen si vzpomněl na krev na svém plášti a na to, jak se probudil v kaluži bláta, zatímco kolem něj hořely chaty. Nikdo mu nevěřil. „Vyhnaný budeš,“ řekl mu starosta, „ať ses šílený nebo ne.“

Ale teď tu stál před kaplí, kde ho nikdo neviděl, a hledal něco, co by mu řeklo, že to není pravda. Cihla v jeho dlani se rozpadla jako starý pečeťový vosk, a hřebík mu sklouzl do dlaně. Zrezivělý, ale ještě ostrý na okrajích. „To není náhoda,“ zašeptal si. „To je odpověď.“

Vtom se dveře kaple otevřely samy od sebe. Nevítr je hnal, ani nějaký neviditelný poutník – prostě se rozkmitly, jako by je někdo odemkl z vnitřku. Vnitřek kaple voněl po vlhku a po něčem starém, jako by zde nikdo dlouho nebyl. Světlo z jediného okna, které bylo ještě gotické – úzké, jako řez do kamene – padalo na kamenný oltář, kde ležela černá svíčka, kterou nikdo nechal hořet.

Jan vstoupil. Chodidla mu šustala po prachu, který se usadil na dlažbě už před staletími. Na stěně nad oltářem se tyčily zbytky fresky – světle modrá postava s roztaženýma rukama, jako by se modlila nebo prosila. Ale co ho zaskočilo, byla malba pod ní: v koutě, téměř vybledlá, tam byl vyobrazen muž s nožem v ruce, který se obrací od něčeho, co ho volá. A za ním stál jiný muž – ten, který byl včera v lese mrtev.

Janovo srdce se zastavilo. „To… to jsem já.“

Hlas zvenku se vrátil, tentokrát blíž. „Ty jsi přišel sem, abys našel odpověď. Ale odpověď už znáš. Ten muž v lese byl tvůj bratranec, Matěj. Ten, kterého jsi měl chránit. A ty jsi ho zradil.“ Jan se otočil, ale nikdo tam nebyl. Jen stín, který se pohyboval po stěně jako by byl živý.

„Proč mi to říkáš?“ zeptal se chraptivě. „Kdo jsi?“

„Jsem ten, kdo ti ukáže cestu zpátky.“ A vtom se nad oltářem rozsvítilo světlo – ne ze svíčky, ale z něčeho jiného, něčeho, co se valilo z neviditelného zdroje jako tekuté zlato. Jan zvedl ruku, aby si zakryl oči, ale světlo ho neopálilo. Spíše ho *probudilo*. Uviděl se samého, jak stojí u mrtvého Matěje, a najednou slyšel jeho poslední slova: *„Jen mě neopouštěj, bráško…“* A pak – nic. Jen tma.

Když se Jan probral, svíčka na oltáři hořela stejně jako předtím. Hřebík v jeho dlani byl teplý, jako by ho někdo právě vytáhl z ohně. A na stěně, kde byla freska, se objevila nová rýha – jako by někdo do kamene teprve teď narýsoval další postavu. Muže, který se modlí.

Kaple byla prázdná. Ale dveře byly zavřené.

Jan z Kolína vyšel ven, kde ho čekal studený večer a vlhký vítr z Labe. V ruce držel hřebík a v hlavě otázku, na kterou nechtěl vědět odpověď. Ale když se podíval zpět, uviděl, jak se ve tmě za kaplí jemně hýbe stín – jako by někdo tam stále stál a čekal.

✦
Příběh se váže k památce kaple svatého Jana Nepomuckého v Nymburce Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)