Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Petra a Pavla (Biskupice)
  • Příběh: kostel svatého Petra a Pavla (Biskupice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kostel svatého Petra a Pavla (Biskupice)
Smyšlený příběh

Příběh: kostel svatého Petra a Pavla (Biskupice)

Příběh: kostel svatého Petra a Pavla (Biskupice)
❧

Když se Matěj Šimánek dotkl studené pískovcové desky u vchodu, praskla mu pod prsty jako led.

Nebylo to poprvé, co se mu zdálo, že ze zdi nad hlavou vyčnívá něco, co tam nemělo být. Jako by se stěny kostela dýchaly, jako by je někdo z vnitřku tlačil ven. Ale tentokrát to nebyla iluze. Deska se pod jeho rukama rozlomila na dvě poloviny, a když se naklonil, aby ji zvedl, uvědomil si, že v ní není žádný kámen. Jen prázdno. A uvnitř toho prázdna se mu zdálo, že někdo šeptá jeho jméno.

Matěj si otřel pot z čela a zvedl oči k věži. Věže, která stála tu už dávno předtím, než se narodil on, nebo jeho děd, nebo děd jeho děda. Střecha byla pokryta šindelem, který se za slunce leskl jako staré stříbro, a vikýře nad ní vypadaly jako oči, které by mohly někdy mrknout. Ale teď bylo ticho. Příliš tiché. Jako by se kostel držel dechu.

„Cože…?“ vydechl.

Za jeho zády se otevřely dveře, a do chladného vnitřku vstoupila farářka Markéta s kyticí svíček. „Matěji, už jsi tu dlouho. Myslela jsem, že jsi odešel.“

On se nepohnul. „Nic sem nechodím. Jen… stál jsem.“

Farářka ho pozorovala. Věděla, že Matěj Šimánek není z Biskupic. Nebyl ani z okolí. Přišel sem před týdnem, když se mu rozpadla rodina, když mu žena odešla s tím mladším, který ji sliboval věčnost, a on zůstal s prázdnotou, která ho dusila. Seděl v hospodě, pil pivo, které ho neohřálo, a pak jednoho večera se vynořil před kostelem, jako by ho sem něco táhlo.

„Co jsi našel?“ zeptala se tiše.

„Nic,“ odvětil. Ale když se podíval dolů, viděl, že v jeho dlani leží malý kousek pískovce, který se mu nepamatuje, že by ho vzal. A na jeho povrchu byly vyryty tři slova: *Nečekej odpuštění.*

Dveře se za nimi zavřely. V kostele zůstal jen šum svíček a tišší, hlubší zvuk, který Matěj poznal. Bylo to jako dýchání. Jako by někdo stál za jeho zády.

„Kdo jsi?“ zeptal se nahlas.

Odpověď nepřišla. Ale když se Matěj otočil, uviděl na opačné straně lodi ženu. Nebo to, co ženu připomínalo. Bílá postava, jako by byla vyrobená z mlhy, která se pomalu pohybovala k hlavním dveřím. Když se k nim přiblížila, Matěj uviděl, že má v ruce klíč. Klíč od něčeho, co se mu nepodařilo pojmenovat.

„Kdo jsi?“ zopakoval.

Žena se zastavila. A pak, velmi tiše, řekla: *„Ta, která čeká.“*

Matěj se zachvěl. Věděl, že by měl utéct. Ale jeho nohy ho nesly k ní. Když se dotkl její ruky, bylo to jako dotknout se vody. Studené, průzračné, plné tajemství.

„Co chceš?“ zeptal se.

Odpověď zněla jako šepot vítru mezi stromy: *„Vrať mu to, co mu vzal.“*

Matěj zavřel oči. Viděl před sebou tvář své ženy, jak se usmívá tomu mladíkovi. Viděl, jak mu jeho dcera vypráví, že tatínek je zlé. Viděl, jak se mu rozpadá život, kousek po kousku.

„Nemůžu,“ vydechl.

Ale když otevřel oči, žena už tam nebyla. A na místě, kde stála, ležel na zemi klíč. Ten samý, který držela v ruce. Matěj ho zvedl. Byl starý, pokrytý prachem a něčím, co se podobalo krevním skvrnám. Když se ho dotkl, ucítil bolest. Jako by klíč hořel.

Farářka Markéta stála u dveří s otevřenými ústy. „Matěji… co se děje?“

On se na ni podíval a potřásl hlavou. „Nic. Jen… jsem našel něco.“

Ale když vyšel ven, věděl, že už nikdy nebude stejný. Klíč měl v kapse, a když se podíval na kostel, uviděl, že jedna ze soch svatých Floriana, která stála u schodů, se tiše usmívala. Jako by věděla, že něco se změnilo.

A Matěj Šimánek věděl, že musí vrátit ten klíč. Nevěděl kam, ale věděl, že to musí udělat. Protože někde v těchto zdech čekal někdo, kdo na něj počkal celá staletí.

A on byl připraven poslouchat.

✦
Příběh se váže k památce kostel svatého Petra a Pavla (Biskupice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)