Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Průběžná

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Průběžná
Smyšlený příběh

Příběh: Průběžná

Příběh: Průběžná
❧

Když se zdi Průběžné začaly šeptat

Pavla z Kolína držela v dlani kus černého kamene, který hořel jako led, a její prsty se mučily, jako by se jim snažil vytrhnout z kůže. *„To není kámen,"* zašeptal si pod dechem, ale když ho přiložil k uchu, slyšel jen hluboký, vlhký šelest, jako by někdo pročesával prsty po vlhké stěně hrobu. Kolem nich se rozkládala Průběžná ulice, která v té době ještě nesla jméno, jen se vinula mezi špinavými dřevěnými domky a vinnými sklepy, kde se v noci slyšely hlasy lidí, kteří se modlili, aby jim zítra nechyběl chléb.

„Co ti to dali?" zeptala se ho Markéta, která stála uprostřed ulice a držela v rukou svíčku, jejíž plamen se neklidně kolébal, jako by ho něco tahalo. *„Ty jsi tam byl sám,"* dodala, ale její hlas zněl jako šustění suchých listů. *„A přece to nemůžeš vysvětlit."*

Pavla se podíval na Markétu a uviděl, jak se její stín na zdi domku nad nimi rozplývá do neznámého tvaru, který se pak vrátil zpět do těla. *„V sklepě pod touto ulicí,"* začal, ale jeho slova se ztratila ve vzduchu, který náhle zapáchal po zkaženém víně a něčem ještě horším – jako by někdo vyprázdnil celou sklepní studnu a nechal tam jen hnilobu. *„Tam, kde teče voda pod zemí, jsem našel ty kameny. Jsou hladké, jako by je někdo dlouho držel v dlani, ale když je vezmeš, pálí, jako by byly žhavé. A pak… slyšíš."*

Markéta se přiblížila, až se jejich ramena dotýkala. *„Co slyšíš?"*

„Hlasy," odpověděl Pavla a jeho hlas se zlomil. *„Ne takové, jaké znáš. Jako by ti někdo šeptal přímo do uší, ale ty slova nechápeš. Jen cítíš, že tě volají. A když se podíváš na kámen, vidíš… stíny. Jako by tam byly lidské tváře, které se ti snaží říct, co se stalo dřív, než tu byla tato ulice. Dřív, než tu byli lidé."*

Markéta se od něj náhle odtrhla a její svíčka zhasla. *„To není možné,"* zašeptala, ale její ruce se třásly. *„Země tady byla pustá, nikdo tu nežil. Jen les a bažiny. Jak by tam mohly být stíny?"*

Pavla se podíval na kámen v ruce a uviděl, jak se na jeho povrchu začínají objevovat slabé, jako by vyryté, tváře. *„Nevím,"* řekl a jeho hlas zněl unaveně. *„Ale já jsem tam byl. A ty kameny mě vedly k místu, kde se zem otvírá. Kde se voda stéká do něčeho, co není studna. A kde něco čeká, až někdo přijde a vezme je s sebou."*

Markéta se podívala na něj a v jejích očích se zrcadlila strach. *„Co když to někdo jiný už udělal?"*

Pavla se na ni podíval a jeho pohled se ztratil v tmavých uličkách, které se vinuly kolem nich. *„Pak už tu nikdo nebude bezpečný,"* řekl tiše. *„Protože to, co je tam dole, nechce zůstat samo."*

V té chvíli se z některého z domů na Průběžné ozval hluk, jako by někdo prudce praštil o stůl. *„To nic,"* řekla Markéta, ale její hlas zněl nepravdivě. *„Jen někdo spěchal domů."*

Pavla však věděl, že to nebylo pravda. Protože v té chvíli se mu zdálo, že zdi kolem nich začaly šeptat. A že ten šepot nesl jména lidí, kteří tu ještě nežili. Lidé, kteří tu přijdou později. Lidé, kteří tu budou žít – a zemřít – v domcích, které ještě nebyly postaveny.

A když se podíval na Markétu, viděl, že i ona to slyší. Protože její oči byly plné slz, které se nechtěly prolít, a její rty se pohybovaly, jako by modlila něco, co ještě neznala.

„Musíme to ukázat faráři," řekla nakonec. *„Musíme mu říct, co jsme našli."*

Pavla však jen mlčel a držel v ruce kámen, který hořel jako led. *„Ne,"* řekl tiše. *„Protože když mu to řekneme, už nikdy nebude moci spát klidně. A my ani my. Protože to, co je tam dole, nechce, aby ho někdo našel. A když ho najdeme, bude chtít, aby ho někdo vzal."*

A když se podíval na ulice, viděl, jak se na chvíli rozjasnila, jako by někdo zapálil svíci v tmavé komoře. A pak se zase ztmavla.

A on věděl, že to nebyla svíce. Ale něco jiného. Něco, co čekalo. Něco, co už tu bylo dávno předtím, než tu byla první cihla. Něco, co čekalo na někoho, kdo přijde a vezme si to, co mu patří.

A když se podíval na Markétu, viděl, že i ona to ví.

Protože její rty se pohybovaly, a ona šeptala slova, která nikdy neřekla nahlas.

A ta slova zněla: *„Pojď. Pojďme pryč. Dokud ještě můžeme."*

✦
Příběh se váže k památce Průběžná Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)