Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Toušický Most
  • Příběh: Toušický most

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Toušický most
Smyšlený příběh

Příběh: Toušický most

Příběh: Toušický most
❧

Kámen pod nohama praskal jako suchý list, když se Jindřich z Toušic pokusil odrazit od mostního oblouku. Voda pod ním hřmela jako kovářův kladivo, ale on neslyšel ani vlastní dech. Před ním stála Markéta, její tmavé vlasy rozpuštěné, v ruce držela roztržený dopis, jehož okraje se vznášely nad tokem, jako by je chtěl řeka unést. *„Nechoď,“* zašeptal, ale vítr odnesl slova dřív, než stačila zvednout hlavu.

„Proč bych měla?“ odsekla, aniž by se na něj podívala. *„Ty jsi mi slíbil, že Toušice nikdy neopustíš. A teď tu stojíš s koňmi a plachetnicí, jako bys byl jen další z těch, co se vracejí z ciziny s prázdnými kapsami.“* Její hlas se ztratil v šumění vody, která se valila mezi mostními pilíři, jako by chtěla vyplavit i jejich slova.

Jindřich si otřel pot z čela. *„Královská listina mi dává právo na půdu za hranicemi. A já ho využiji.“* Vzpomněl si na tu noc, kdy mu Markéta vyšívala na košili znak rodu – dva kříže v kruhu, jak slíbila, že ho nikdy neopustí. *„Ty jsi moje půda,“* řekl tehdy. *„A já tvůj.“* Teď to znělo jako lež.

„Půda se nedá nést v batohu,“ odvětila. *„Toušice jsou v tobě, Jindřichu. Ty jsi tu zanechal část své duše – v zídkách tvrze, v mostě, který stavěl sám.“* Její prsty se stáhly od dopisu, jako by ji pálily. *„Ale ty se vracíš prázdný. Jako ten most po husitském nájezu – jen kámen a prázdno.“*

Voda pod nimi náhle ztlumela, jako by se potok rozhodl zachytit jejich slova. Jindřich se podíval na mostní oblouky, kamenné záhyby, které držely svět na dvou stranách. *„Most vydrží,“* řekl tiše. *„Ale lidé ne.“*

Markéta se otočila a šla. Její sandály se ztratily v prachu cestičky, která se vinula ke zbytkům tvrze. Jindřich zůstal stát, ruce mu visely volně. V tom okamžiku pochopil, že most byl vždy jen mostem – mostem mezi tím, co bylo, a tím, co přijde. A že někteří lidé na něm zůstávají navždy.

Když se podíval dolů, uviděl, jak se její dopis otáčí ve víru, než se rozpadl na kousky a unikl mezi kameny. *„Vrať se,“* zašeptal, ale věděl, že to nemůže. Některé řeky nesmíš překročit dvakrát.

Most tu stojí stále, a když na něj padne večerní světlo, zdá se, že se jeho oblouky lehce klenou, jako by chtěly uchytit něco, co už nikdy nepřijde.

✦
Příběh se váže k památce Toušický most Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)