Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Olomoucká Radnice
  • Příběh: Olomoucká radnice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Olomoucká radnice
Smyšlený příběh

Příběh: Olomoucká radnice

Příběh: Olomoucká radnice
❧

„Pánové radní, tenhle chlap se mi nelíbí!“

Hlas starostova syna, Jindřicha z Hradce, přerušil šustění trhu jako sekera do plátna. Dav na Horním náměstí se zarazil, obrátil hlavy k radničnímu schodišti, kde stál mladý muž s rozcuchanými vlasy a v ruce držel kousek hnilého chleba. „To není zlodějství, pane!“ odsekl, aniž by se poklonil. „To je *odplata*.“

Vzduch voněl praženými kaštany a potem z koní, ale pod ním se skrývala štiplavá vůně starých papírů, které radní rozhazovali po stolech jako karty v hře o život. Jindřich z Hradce si otřel pot z čela a ukázal na muže prstem. „Pánové, tenhle *Šimon* – noční strážník – tvrdí, že mu ukradli klíče od věznice. Ale já si myslím, že mu je někdo *vrátil*, protože on sám je schoval v pytli s husami.“

Dav se rozesmál. Šimon se na schodech zarazil, jeho tvář zčervenala jako upečený kámen. „To není vtip!“ zařval. „Když jsem včera ve vězení kontroloval řetězy, někdo mi je vyměnil za ty staré, které se rozpadnou při prvním tahu! A dnes ráno – *hop!* – dva zajatci pryč, jako by je snědl vítr!“

„A vy jste nepočkal, až to ohlásíte, ale šel jste raději *jednat sami*!“ Jindřich z Hradce se opřel o dřevěný stůl, na kterém ležely uschlé papíry se znakem města. „Co když to udělal *on*? Co když chce, aby věznice vypadaly jako hnízdo vrabců?“

„Já bych raději věznil lháře než nechával utíkat vrahy!“ Šimon sevřel pěsti. „Ten jeden, co unikl – to byl *Vašek z Kunštátu*, ten co ukradl radnímu Jarošovi dobytek! A druhý – no, ten byl jenom dluhový vězeň, ale přece jen…“

„Ale přece jen co?“ Jindřich z Hradce se naklonil dopředu. „Co když *ty* jsi ten, kdo jim klíče dal? Co když ses s nimi domluvil, aby ti pomohli dostat se z vězení – protože ty jsi ten, kdo *ukradl* radnímu Jarošovi peníze na daních!“

Šimon se zarazil. Všichni se zarazili. Dokonce i starosta, který seděl za stolem jako soudce v nějaké špatné hře, zvedl obočí. „To je vážná obvinění, pane Šimone.“

„Já nic neukradl!“ Šimon sevřel zuby. „Ale já vím, kdo ano! *Radní Jaroš!* On si nechává platit stříbrnými mincemi, které nejsou z našeho razítka! A když jsem to chtěl říct, tak mě posílal do vězení na *dva týdny* – za to, že jsem našel jeho tajný sklep plný kožešin!“

Náměstí ztichlo. I trhovci přestal volat, i koňské kopýtka se zastavila. Jindřich z Hradce se usmál – ten úsměv, který nikdy neznamenal nic dobrého. „Takže nám chceš říct, že *radní* je zloděj? A že ty jsi jenom *čistý jako anděl*?“

„Já neřekl, že jsem čistý!“ Šimon sevřel pěst. „Já říkám, že tenhle systém je hnijící! Kdo má klíče od vězení? *Radní!* Kdo rozhoduje, kdo je viník a kdo ne? *Radní!* A kdo si bere peníze, které patří městu? *Radní!*“

Dav se rozchechtal. Někdo zakřičel: „Tak ho zavřete!“ Jiný: „Ne, nechť ho pověsí!“ Ale Jindřich z Hradce zvedl ruku. „Překvapivě máte pravdu, Šimone. *Město* má problém. Ale ne ten, který si myslíš ty.“ Otočil se k davu. „Pánové, my dneska nebudeme soudit Šimona. Budeme soudit *systém*.“ Pak se obrátil k radnici. „A protože radnice je nejen soud, ale i vězení, tak ať Šimon zůstane *volný*. Ale ať zítra ráno stojí před námi *radní Jaroš* – s těmi kožešinami a s těmi mincemi. A ať nám řekne, proč má v suterénu sklep plný věcí, které nejsou jeho.“

Šimon se usmál. Poprvé od rána. „Dobře. Ale já bych navrhl, aby tam šel ještě někdo.“ Ukázal na Jindřicha z Hradce. „Protože když už hledáme zloděje, tak proč nezačít u toho, kdo *obvinění* vymýšlí?“

Jindřich z Hradce se zasmál. „Tohle je *můj* město, Šimone. A já rozhodnu, kdo je zloděj.“ Pak se obrátil k davu. „Pánové, zítra ráno. Na tomto místě. Ať je tam každý, kdo chce vidět, jak spravedlnost *skutečně* vypadá.“

Když se Šimon odvážel domů, radnice ho pozorovala ze svých vysokých oken. Orloj tikal, jako by se smál. A někde v hlubinách kamenných zdí se tiše otvíraly dveře – ty, které měly vést ke sklepům, kde se schovávaly tajemství, které nikdy nesvítlo slunce.

Dnes stojí Olomoucká radnice jako památník spravedlnosti. Ale kdo si pamatuje, že nejlepší spravedlnost někdy začíná tam, kde ji nikdo neočekává – v suterénu, mezi řetězy a lži? A že někdy stačí jen jeden muž s kouskem hnilého chleba a dav, který už nemá strach.

✦
Příběh se váže k památce Olomoucká radnice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)