Příběh: Havlenova čp. 580

**Když jsem otevřel branku, uvědomil jsem si, že se něco děje s časem.** Vzduch voněl po vlhkých listí a starém kamene, ale pod tím se proplétala nějaká sladká, neznámá vůně, jako by kdo rozlil po zahradě med. Krokem vstoupil jsem na cestu vykládanou žulovými deskami, které se p…