Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Koldín

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zámek Koldín
Smyšlený příběh

Příběh: Zámek Koldín

Příběh: Zámek Koldín
❧

Prsty Markéty Žejdlicové ze Šenfeldu se zarývaly do chladného kamene okenního ostění tak silně, až jí zbělely klouby, zatímco pod okny zámku dusaly koně odjíždějící do víru příprav na novou éru panství. Vzduchem se nesla pronikavá vůně čerstvě drceného vápna z právě dokončovaných omítek a vzdálený pach vlhké hlíny z polí, která už brzy nebudou patřit jí, ale chladným účetním knihám. Za jejími zády vrzly těžké dubové dveře, odhalující siluetu Jana Hilebranta Licka z Rýzmburka. Jeho tvář byla v šeru chodby jen nejasnou skvrnou, ale její výraz, odvrácený k zahradě, mluvil jasněji než jakákoli výčitka.

Neohlížej se, Markéto, řekl Jan a jeho hlas se odrazil od nově omítnutých stěn, které ještě nestihly přijmout teplo lidského dechu. Smlouva je podepsána. Koldín už není útočištěm pro naše sny, stává se jen dalším řádkem v registrech častolovického pána.

Markéta pomalu otočila hlavu. Její šaty z těžkého brokátu zašustily jako podzimní listí. Přešla k němu, ale zastavila se v bezpečné vzdálenosti, kde světlo dopadající z arkádového dvora končilo a začínal stín. V jejích očích se zrcadlilo odpolední slunce, které se opíralo do čerstvě vyrytých sgrafit na fasádě – vzorů, které měly vyprávět o slávě rodu, jenž se tu ani nestihl usadit.

Zůstaly nám jen ty zdi, Jane, zašeptala a rukou přejela po hrubé omítce, na níž se ještě rýsovaly stopy po dlátech kameníků. Chtěla jsem, aby tohle místo bylo naším domovem, ne jen investicí, kterou vyměníme za klid od věřitelů a politických rozbrojů. Proč jsi tak spěchal?

Jan udělal krok k ní, ale vzápětí zaváhal. Jeho ruka, zvyklá držet jílec meče, se na okamžik sevřela v pěst. Peníze jsou jako písek, Markéto. Utekly nám mezi prsty dřív, než jsme stačili položit základní kámen. Ale podívej se na to arkádové křídlo. I kdybychom tu zítra nebyli, ty vzory zůstanou. Někdo jiný bude kráčet po těchto schodech, někdo jiný bude z těchto oken vyhlížet na Turov a Hradiště. Možná v nich zanecháme víc, než jsme si kdy odvážili představit.

Markéta se zasmála, ale byl to zvuk ostrý jako střep. Podívala se na své dlaně, špinavé od prachu z fasády. Budou tu bydlet úředníci, Jane. Budou tu počítat zrní a sepisovat dluhy. Naše láska, naše plány, to všechno se rozmělní v šedi každodenní správy. Zámek, který měl být oslavou našeho života, se stane vězením pro ty, kteří přijdou po nás.

Jan k ní konečně přistoupil a jemně, téměř váhavě, jí položil ruku na rameno. Cítil pod prsty napětí jejího těla, které se odmítalo smířit s koncem. V tu chvíli se z nádvoří ozvalo hlasité zaržání koně a povel k odjezdu, který řízl do ticha jako nůž. Markéta se mu podívala do tváře a v jejím pohledu se zlomila veškerá vzdorovitost.

Jestli odjedeme teď, už se nikdy nevrátíme jako páni, řekla tiše. A ty zdi, které jsme tak pečlivě budovali, nás zapomenou dřív, než opadne první vrstva malty.

Jan neodpověděl. Jen ji vzal za ruku a vedl ji pryč z velké síně, směrem ke schodišti, které se jako kamenný had vinulo k východu. Nepodívali se zpět na arkády, které v zapadajícím slunci vrhaly dlouhé, temné stíny. Nechali za sebou rozpracovanou krásu a nedokončený život.

Uplynulo mnoho staletí a Koldín se mnohokrát proměnil – požáry olízly jeho fasádu, úředníci zaplnili jeho komnaty a sgrafitové vzory byly znovu a znovu odhalovány lidskýma rukama, které hledaly spojení s minulostí. Říká se, že když se člověk zastaví v tichu prvního patra, kde arkády kdysi dýchaly renesančním optimismem, zaslechne vrzání dveří a šustění brokátu, které nepatří dnešku. A v rýhách sgrafit, pokud se jich dotknete za chladného podzimního večera, prý stále cítíte ten neklidný tep srdce, které se odmítlo vzdát naděje, že se na toto místo jednou vrátí jako domů.

✦
Příběh se váže k památce Zámek Koldín Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)