Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kamenná Kolonie
  • Příběh: Kamenná kolonie

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kamenná kolonie
Smyšlený příběh

Příběh: Kamenná kolonie

Příběh: Kamenná kolonie
❧

„Tady to končí, Antoníne, víc z toho pískovce už nevymačkáš!“ zakřičel starý mistr z cihelny a plivl do prachu, zatímco slunce pálilo do zad.

Antonín se neotočil. Stál v hlubokém pískovcovém lomu, tam, kde se stěny prudce zvedaly k nebi a dole v údolí tichě tekla Svratka. V rukou svíral rýč, kterým právě vyhrabal z hloubi země něco, co tam nepatřilo. Nebyl to kámen, ani kořen. Byl to malý, vyřezávaný dřevěný klíč s hlavicí ve tvaru oka, který v dlaních zvláštně vibroval. Vzduch kolem něj náhle ztěžkl vůní starého papíru a vlhkého sínusem jeskyně, přestože kolem vládlo horko.

V roce 1925 byla tato díra v zemi domovem jen pro prach a pot chudých dělníků. Antonín, muž s tváří zčernalou od sazí a rukama roztrhanými od tvrdé práce, se vracel každý večer do svého malého domku, který si s ostatními chudáky postavili v lomu. Tyto domky byly na sebe nalepené jako včely do plástve, úzké uličky mezi nimi připomínaly bludiště, kde se člověk mohl snadno ztratit, i když znal každý kámen.

Klíč však nepatřil do žádného zámku v jeho domě. Ani do žádných dveří v celém lomu.

Třetí noc po nálezu se v kolonii stalo něco, co rozrušilo i ty nejzotišší sousedy. Antonín seděl na prahu svého domku a pozoroval, jak se nad Červeným kopcem stahuje mlha. Náhle uslyšel zvuk. Nebylo to kvílení psa ani šum řeky. Byl to jasný, rytmický zvuk zvonků, jako by projížděl zástup koní, přestože v úzkých uličkách Kamenky nebyla cesta pro kočár.

Vstal a vyšel do středu čtvrti. Mlha byla tak hustá, že neviděl vlastní boty. V tom tichu se ale objevila postava. Byl to vysoký muž v černém plášti, který nešel, ale vznášel se pár centimetrů nad dnem prachové cesty. Netvářil se jako člověk, jeho pohyby byly příliš plynulé, až nepřirozené. V ruce držel starou lampu, která místo ohně vyzařovala studené, modravé světlo.

„Přinesl jsi ho zpět,“ pronesl cizinec hlasem, který zněl jako tření dvou balvanů o sebe.

Antonín ztuhl. Ruka s klíčem v dlani mu ztuhla v křeči. „Kdo jste? Co je to za věc?“

Cizinec neodpověděl. Pouze ukázal prstem směrem k nejstrmější stěně lomu, tam, kde domky lpy na skále nejpevněji. „Tento klíč neotevírá dveře z dřeva a železa. Otevírá dveře, které stavitelé tohoto místa zapomněli zavřít. Pokud ho ponecháš u sebe, tvoje sny přestanou být tvými sny a stanou se sny někoho jiného.“

Antonín pocítil mrazivý chlad, který mu pronikl až do kostí, přestože měl na sobě tlustý vlněný svetr. Bez slova přistoupil k cizinci a položil klíč do jeho otevřené dlaně. Ve chvíli, kdy se kovy a kůže dotkly, ozvalo se krátké, ostré cvaknutí, jako když zapadne zámek v masivní bráně. Modravé světlo lampy vzplálo, oslepilo Antonína na vteřinu a když znovu otevřel oči, ulice byla prázdná.

Zůstala jen mlha a ticho.

Když druhý den ráno Antonín vyšel z domu, zjistil, že jeho soused, starý pan z cihelného dolu, zmateně hledá své klíče od sklepa. a zároveň zjišťoval, že v jeho domě, v místě, kde byla jen holá zeď z pískovce, se objevily dveře. Malé, dřevěné dveře bez kliky, které tam předchozího večera rozhodně nebyly.

Antonín se k nim přiblížil a přiložil ucho k dřevu. Neslyšel tam ticho domu, ale hluk tisíců hlasů, šum neznámých měst a zvuk vody, která tekla směrem, kudy tekla voda nikdy nesmí. Zkusil je zatlačit, ale byly zavřené. Navždy.

Od té doby se v Kamenné kolonii vyprávějí příběhy o lidech, kteří v těchto úzkých uličkách slyšeli zvonky koní, i když žádný kůň do lomu nikdy nevstoupil. Některé z těch domů mají v základech stěny, které jsou příliš tlusté na to, aby byly jen oporou.

Kdo dnes prochází mezi těmito malými domky, možná pocítí ten samý mrazivý tah vzduchu, i když je léto. A možná, pokud bude mít dostatek štěstí, najde v jedné ze stěn neviditelné dveře, které stále čekají na svůj klíč.

✦
Příběh se váže k památce Kamenná kolonie Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)