Příběh: Palác Karlín
František Křížek stál před velkými dřevěnými dveřmi, které vedly do ředitelství Československé Kolben Daněk, a snažil se vzpamatovat ze zprávy, kterou právě slyšel. Byla to zpráva, která mohla změnit všechno - plánované setkání s důležitým klientem, který mohl rozhodnout o budoucnosti celé firmy. Ale teď, když František stál před těmi dveřmi, cítil, jak se mu do krku dere husí kůže. Co když to nebyla pravda? Co když to byla jenom lest, aby ho dostal z koncentrace?
Vtom se dveře otevřely a vyšel z nich ředitel sám, pan Čermák. "Františku, co se děje?" zeptal se, když si všiml Františekova rozrušení. František se pokusil vzpamatovat, ale slova mu uvázla v krku. Pan Čermák se na něj podíval s obavami a řekl: "Poď, sedněme si a promluvme o tom."
František následoval ředitele do jeho kanceláře, kde panovalo ticho, přerušované pouze tikáním hodin na zdi. Pan Čermák se posadil za svůj stůl a řekl: "Řekni mi, co se stalo." František se hluboce nadechl a začal mluvit, ale jeho slova byla přerušena zvukem kroku zvenčí. Někdo šel chodbou, směrem ke kanceláři. František se zastavil a podíval se na ředitele, který se také zamyslel.
Kroky se přiblížily a dveře se otevřely. Vešla do nich žena s dlouhými, tmavými vlasy a modrýma očima, které seemedly procházet Františkem jako ledový vítr. "Promiňte, pánové," řekla, "ale musím mluvit s panem Křížkem." František se polekal, protože nevěděl, kdo ta žena je a co chce.
Pan Čermák se otočil na ženu a řekl: "Kdo jste a co chcete?" Žena se usmála a řekla: "Jsem jen někdo, kdo ví, co se skutečně děje." František se cítil, jako by ho někdo polil ledovou vodou. Co tím mohla mínit? Žena se otočila na něj a řekla: "Poď, František, musíme mluvit." František se zvedl a následoval ženu z kanceláře, aniž by řekl jediné slovo.
Venku na chodbě byla tma a ticho. Žena šla před ním, až došli k malé místnosti na konci chodby. Tam se otočila a řekla: "Zde je něco, co jsi musel vědět." František se podíval kolem a viděl, že místnost je plná starých dokumentů a fotografií. Žena se usmála a řekla: "Tady je pravda o tvém otci." František se cítil, jako by ho někdo udeřil do břicha. Co tím mohla mínit?
Vtom se ozval zvuk, jako by někdo šel chodbou. Žena se otočila a řekla: "Musíme jít." František se zvedl a následoval ženu z místnosti, ale když vyšli na chodbu, už tam nikdo nebyl. Žena se otočila na něj a řekla: "To je všechno, co jsem mohla udělat." František se cítil, jako by ho někdo nechal viset ve vzduchu. Co se stalo? Kdo byla ta žena? A co tím mínit?
František se vrátil do své kanceláře, ale už nemohl soustředit. Myslel na ženu a na to, co řekla. Co se stalo s jeho otcem? A proč to nikdo neřekl? František se cítil, jako by ho někdo tlačil do tmy, kde neviděl nic. Až najednou uslyšel kroky za sebou. Otočil se a viděl, že je to opět žena. "Co chceš?" zeptal se. Žena se usmála a řekla: "Chci, abys šel se mnou." František se zvedl a následoval ženu, ale kam, to nevěděl.
A tak František Křížek zmizel v noci, aniž by řekl jediné slovo. A nikdo neví, co se s ním stalo. Ale někteří říkají, že pokud půjdete v noci kolem Paláce Karlín, můžete slyšet kroky a vidět ženu s dlouhými, tmavými vlasy a modrýma očima. A jestliže budete dostatečně stateční, můžete ji dokonce vidět, jak mizí do tmy, s Františkem Křížkem po své straně.