Příběh: Lorenzova huť
Křik Františka Scholta, syna místního hutníka, zazněl nad rachotem hamru a vrzáním dřevěných kol, když náhle zastavil práci a upřel zrak na něco za pecí. Jeho otec, Jan Scholt, se zastavil ve své práci a podíval se na svého syna, který stál jako přikovaný, s očima široce otevřenýma a s ústy pootevřenýma. Jan Scholt se rychle obrátil a šel k synovi, aby viděl, co ho tak vyrušilo. Když došel k němu, uviděl pouze tmavou skvrnu na zemi, jako by někdo rozlil olej nebo saze. František však ukazoval na něco úplně jiného - na starou, opuštěnou chatrč, která stála na okraji huti, jejíž dveře se teď nepatrně pohnuly.
Jan Scholt se zamračil a šel k chatrči, aby viděl, zda tam není někdo, kdo by mohl být příčinou synova vyrušení. Když otevřel dveře, uviděl pouze prázdnou místnost s několika starými nástroji a bednami. Nicméně, když se otočil, aby šel zpět k peci, uviděl na stěně chatrče nápis, který tam předtím nebyl - "Neopouštějte mne". Jan Scholt se zarazil a pocítil podivný pocit, jako by někdo sledoval jeho každý pohyb. Rychle se otočil a šel zpět k synovi, který stále stál jako přikovaný, s očima upřenýma na chatrč.
Co se stalo dál, nikdo přesně neví, ale od toho dne se na Lorenzově huti začaly dít podivné věci. Nárazy a vrzání dřevěných kol se staly častějšími, a někdy to vypadalo, jako by někdo pracoval na peci i v noci, kdy všichni už spali. Jan Scholt a jeho syn František začali mít pocit, že nejsou sami na huti, a že někdo nebo něco je sleduje. Až jednoho dne, když František šel pro dřevo, našel na zemi kus papíru s nápisem "Jděte pryč, než bude pozdě". František byl vyděšen a běžel k otci, aby mu to řekl. Jan Scholt se rozhodl, že bude muset něco udělat, aby ukončil tyto podivné události, ale než stačil něco udělat, nastala katastrofa.
V noci, kdy všichni spali, se pec náhle vzdálila a začala pracovat sama. Jan Scholt a František byli probuzeni hlukem a běžel k peci, aby viděl, co se děje. Když došli, uviděli, že pec pracuje na plné obrátky, a že někdo - nebo něco - stojí u ní a řídí ji. Jan Scholt a František byli tak vyděšení, že utekli z huti a již se nevrátili. Co se stalo s pecí a s tím, kdo nebo čím ji řídil, nikdo neví. Ale některým lidem se zdá, že v noci, kdy je měsíc plný, lze na Lorenzově huti stále slyšet rachot hamru a vrzání dřevěných kol. A když půjdete k chatrči, můžete vidět na stěně nápis "Neopouštějte mne", který tam zůstal dodnes.